I . Ozvěny neznáma

OZVĚNY NEZNÁMA - PROLOG

Začalo to vše velkým třeskem. Nebo si to alespoň většina vědců myslí. Ať už to bylo jakkoliv, o nějaký čas později se utvářely galaxie, mezi které patří i ta, která nás zajímá nejvíce – Mléčná dráha. Ač je galaxie stará miliardy let, až posledních pár tisíciletí ji ovlivnilo nejvíce. Řád, který střídal chaos, a naopak. Naštěstí pro galaxii se několika bytostem, které si začaly říkat Strážci, podařilo získat nadvládu nad galaxií a navrátit do ní zatím fungující řád. Před příchodem Strážců dominovaly v galaxii dvě jiné rasy.

Terrané jsou potomky lidí z planety Země. Za dobu své existence se rozšířili po galaxii nejvíce ze všech jiných ras. Dříve galaxii vládli oni, ale nikdy nedokázali nastolit trvalý řád, jak to dokázali Strážci.

Krchové se objevili až po pádu terranských nadací. Terranští průzkumníci na ně narazili, když znovu osidlovali galaxii. Krchové jsou lid, který většinou nejdříve činí a až pak se ptá, není tedy divu, že netrvalo dlouho a vypukla Kršsko-terranská válka, kterou ukončil až příchod Strážců.

Whoové se v Mléčné dráze objevili až po příchodu Strážců. Nikdo přesně neví, kde se vzali. Co je horší, už ani samotní whoové si to nepamatují, protože po jejich rychlé expanzi si po pár generacích, které se u těchto drobných žlutých „žabek“ střídají velmi rychle, nikdo nemůže vzpomenout ani na to, kde je jejich rodný svět. Možná jejich předci věděli, co se děje v okolním vesmíru a jen vyčkávali na to, až bude klid. Kdo ví, možná časem najdou přední terranšťí vědci odpověď na tuto otázku.

Nekroni vpadli do naší galaxie jako dobyvatelé z jiné galaxie. Po krutém boji skončila invaze remízou a nekroni, kteří přišli o možnost návratu domů, zůstali v Mléčné dráze, kde se začlenili do společného soužití s ostatními.

Bylo jen otázkou času, kdy se objeví UI – umělá inteligence. Vzešla z kršské technologie. Po jejím příchodu nastal problém s vysoušenými planetami vlivem jejich technologie, proti čemuž se bouřili především whoové. Naštěstí terranští vědci z Centrální university Strážců přišli s novou technologií, která dokáže planetu vrátit zpět do původního stavu, takže vznikající konflikt byl zažehnán.

Nejtajuplnější rasou však zůstávají Strážci. Málokdo má to štěstí, že je za celý svůj život zahlédne alespoň na vteřinu. Je jich velmi málo. Oni sami svůj počet tají, nicméně se má všeobecně za to, že jich není více než pár desítek. Z jejich fyzického vzezření to vypadá na to, že vzešli mutací terranů. Mají jen dvě odlišnosti. Mají nazelenalou kůži a větší mozkovnu. Galaxií vládnou rozumem. Nenutí všechny důležité vládce neútočit, ale nastavují mantinely, ve kterých se mohou vládci pohybovat. Navíc disponují i jinými schopnostmi jako je například telepatie, takže málokterý vládce jim dokáže lhát. Strážci mají v galaxii takový respekt, že když se o nich mluví jako o rase, píší se s velkým písmenem na začátku. Mnozí členové jiných ras ke Strážcům cítí takovou náklonnost, že dobrovolně vstupují do jejich služeb. Vládnoucí rasa si své ovečky hýčká, poskytuje jim práci, vzdělání. Jediné, kdy jsou poddaní Strážců vystaveni nebezpečí, je zažehnávání konfliktů. Strážci nemohou riskovat smrt byť jen jediného z nich, tak posílají armády složené ze svých věrných. Nejdůležitějšími Strážci je předseda rady Cole, který sídlí na hlavní planetě Centrum a jeho zástupce Wizard. Jejich poradcem je profesor Dorfein z Centrální university Strážců.

Strážci drží galaxii pevně ve svých rukou. Zatím si s problémy poradili snadno. To se ale může změnit…

OZVĚNY NEZNÁMA - I. KOLOBĚH ŽIVOTA

Budík zvonil, ale Jesicu neprobudil. Byla už dlouho vzhůru, nemohla dospat, těšila se na dnešní den. Zaklapla budík a vypravila se do koupelny upravit. Má to být velký den – její velký den. Jesica Warden je terranskou studentkou Centrální Univerzity Strážců. Jako malou ji našla Visar Warden, terranská správkyně jedné z obchodních planet Galaktické správy. Jesicy jí bylo líto, roztomilé děvčátko si ponechala, dala mu své jméno a vychovala. Po pětadvaceti letech v kultuře vládců Mléčné dráhy vyrostla pomocí dokonalé péče na planetě Centrum krásná žena. Vyniká především svými výraznými rudými vlasy, které se jí vlní až pod ramena. Jesica studuje astrofyziku a tento den jí bude zadán její první vlastní úkol.

Po snídani se rychle vypravila školy. Zamířila rovnou do kabinetu profesora Dorfeina. Jaké bylo její překvapení, když vedle svého vyučujícího spatřila nejznámější osobu v galaxii. Stál tam sám Cole – hlava Nejvyšší rady Strážců. Jesica zkoprněla v němém úžasu. „Vítejte, Jesico, nemějte strach a posaďte se,“ pronesl Cole hlubokým hlasem a pobídl studentku, aby si sedla. Ač byla stále nervózní, Jesica se rychle vzpamatovala a začala reagovat. „Dobrý den, pane, netušila jsem, že tu budete i vy.“ „To je v pořádku Jes, není se třeba bát, pan Cole se přišel jen podívat, jak se daří naší terranské odchovankyni,“ uklidňoval dívku profesor Dorfein. „Ano, je to tak. Především mě však zajímá, jak dokážou studenti zvládat učivo na naší nejlepší škole. Uvažujeme o tom, že bychom školu mohli rozšířit pro více nadaných studentů,“ vysvětloval Cole. „Studenti ale musí mít výsledky. Rozhodl jsem se proto dozorovat nad tvou další aktivitou v rámci školy, abych mohl co možná nejlépe posoudit tvé dovednosti, pokud ovšem nemáš námitky. Nerad bych, aby ses cítila pod nějakým tlakem.“ „Ne, já to zvládnu. Moc se těším na svůj úkol,“ ujišťovala Jesica Cola. Profesor Dorfein byl potěšen. „Dobrá tedy, tvým úkolem bude zmapovat nově vzniklý hvězdný systém. Máš štěstí, není daleko, jen několik desítek světelných let. Více informací budeš mít v dokumentaci, kterou máš připravenou ve své přidělené cestovní lodi, kterou jsme vylepšili o nutné vybavení. Jmenuje se Skyline a je již připravená k použití. Létat umíš, tak mi nezbývá nic jiné, než ti popřát hodně štěstí na tvé první misi.“ „Hodně štěstí Jesico, doufám, že se vám bude dařit,“ přidal se k povzbuzování i Cole. „Děkuji, pokusím se vás nezklamat.“

Jesica našla svou loď celkem rychle. Jednalo se o běžnou cestovní loď. Místa má dost, protože loď je stavěná až pro osm cestujících. Slíbená měřící zařízení nechyběla. Jesica přes komlink sdělila své adoptivní matce všechny novinky a vyrazila. Po cestě měla dost času, aby si prošla veškerou dokumentaci k misi, kde se dočetla, že bude zkoumat nedávno utvořený hvězdný systém, jehož středem je žlutý trpaslík. Podle předběžných měření by se v systému mohlo vyskytovat přibližně osm planet. Všechny planety a hvězdu nyní musí Jesica zmapovat a popsat, jí zjištěné informace pak budou zapsány do centrální databáze. Po několika hodinách byla Dívka téměř u svého cíle, proto přešla na podsvětelnou rychlost. Vynořila se přímo před obrovskou lodí, po chvíli v ní poznala jasné rysy kršské technologie. Jednalo se o bitevník typu spalovač. Po chvíli jí počítač oznámil příchozí komunikační spojení. Jesica otevřela telekomunikační kanál. Na monitoru se objevila tvář staršího krchy.

„Jsem Zar’Khul, admirál flotily vládce K’Argola, jehož území právě narušujete, identifikujte se nebo bude vaše voď zničena.“ Krcha se snažil vyděsit Jesicu, která však nezpanikařila. „Dobrý den, admirále, jsem Jesica Warden z lodi Skyline, z pověření Galaktické správy jsem přiletěla prozkoumat tento hvězdný systém, posílám vám svá identifikační data.“ Stiskla tlačítko a přeposlala potřebné soubory. Krcha po přijetí souboru nevěřícně koukal, jakých výsledků se mu dostalo. „Omlouvám se, madam. Chystáme se osídlit velkou hornatou planetu v tomto systému. Můj pán potřebuje nové škrtiče. Neměl jsem tušení, že tak mladé terranské děvče pracuje pro Strážce,“ omlouval se trochu nervózně kršský velitel. „Nic se neděje. Sbohem.“ Jesica se rozloučila a vydala se směrem ke hvězdě. Zjistila v soustavě přítomnost 7 planet. Po chvíli dorazila do potřebné vzdálenosti od hvězdy, přesunula se do místnosti s ovladači senzorů.

Započala měření, neviděla nic, co by nečekala. Mladá hvězda vykazovala všechny vlastnosti, které měla mít. „Počátek života,“ pomyslela si Jesica. Když náhle počítač zahlásil neobvyklý výkyv některého parametru. Jesica se podívala na monitor a zjistila, že hvězda vykazuje neobvyklé chování. Po hodině analyzování dat studentka zjistila, že se hvězda podle počítače posunula ve svém životním cyklu o několik miliard let vpřed. A navíc, co je horší, hvězda stále rychle „stárne“. Z omylu, že počítač zahlásil chybu, ji vyvedl pohled na stálici z pilotní kabiny. Bylo i pouhým okem patrné, že se zvětšuje rychle. Jesica se ihned vzdálila od hvězdy na dostatečnou vzdálenost, aby ji nepohltila. Celou dobu přemýšlela, jak je takový jev možný, a i kdyby ho připustila, jak je možné, že ještě žije. Pokud hvězda roste mnohonásobně vyšší rychlostí, musí i vyzářit tolikrát více energie, což by znamenalo okamžité vypaření všech těles v okolí hvězdy. Jesica vypočetla, že nebude trvat dlouho a hvězda se přemění v supernovu, jejíž výbuch by už mohl být znatelný. Zahájila únikový manévr, který byl ale po chvíli ukončen další událostí, která přišla. Celou loď zasáhlo elektromagnetické vlnění o takové síle, že vyřadilo veškerou elektroniku.

Po chvíli systémy naběhly, ale to už Jesica viděla jen hvězdu hroutící se do sebe sama a pak přišel předpokládaný výbuch. Jes proběhl celý život před očima, myslela, že ve vteřině zemře. Pak ale zažila něco podivného. Nejprve přišel oslepující záblesk, pak několik vteřin viděla jen tmu. Myslela si, že je mrtvá a že po ní zbyla jen myšlenka. Pomyslela na svou loď, jestli z ní něco zbylo, jestli někdo najde její ostatky. Pak ale přišel opět jasný záblesk a Jesica ležela na podlaze své lodi. Loď v době neschopnosti pilotky automaticky přešla na autopilota. Jesica se podívala na monitor a ten signalizoval mnoho objektů neznámého materiálu v okolním vesmíru. Ale co bylo zajímavější, počítač upozorňoval na velmi nebezpečný objekt, který zůstal po hvězdě – na černou díru. Chvíli si myslela, že by bylo lepší, kdyby byla mrtvá, protože pokud jsou všechny dosud získané poznatky o černých děrách pravdivé, tak mrtvá brzo bude.

OZVĚNY NEZNÁMA - II. ZNÁMKY ŽIVOTA

Jesica se ihned vydala směrem domů. Ačkoliv byla velmi dobrou pilotkou, nedařil se jí průlet mezi asteroidy, které se ukázaly být velmi ničivé. Nechtěla si ani představit, co by se stalo, kdyby ji takový objekt zasáhl. Při hledání řešení, jak by se šikovně dostala do bezpečí, ji vyrušil počítač, který oznamoval známky života na nedaleké planetě.

V tom to dívce došlo – byli tu krchové. Ihned zamířila k jejich vyvolené planetě. Když prolétla skrze oblaka, naskytl se jí pohled na zničenou kršskou flotilu. Po průletu nad povrchem rozeznala části bitevníků typu spalovač a havarovaná letadla škrtiče. Počítač hlásil jednoho přeživšího, Jes přistála, vzala si brašnu s první pomocí a vydala se za zdrojem známek života. Trosky válečných strojů v ní vzbuzovaly smíšené pocity, vyrůstala v prostředí, kde se násilí považovalo za největší prohřešek, zatímco úcta k životu byla jednou z nejvýraznějších vlastností obyvatel, kteří žijí pod ochranou Strážců. Vraky ji tedy naplňovaly mírným potěšením, že už nikdy nebudou mít šanci ohrozit něčí život, ale zároveň truchlila pro mrtvé krchy, kteří nepřežili následky výbuchu hvězdy. Dorazila k jedné jeskyni, ze které vycházel signál života. Vešla a po pár krocích narazila na velmi poraněného krchu.

„Arrrgh!“, vyštěkl krcha a pokusil se zvednout a napadnout dívku. Jes uhnula a krcha se skácel pod tíhou svých zranění zpátky na zem. „Uklidněte se, přišla jsem vám pomoci,“ snažila se Jesica řešit situaci. „Cos provedla? Cos udělala, že všichni moji lidé zemřeli?“ Pohlédla mu do tváře a až teď v něm poznala admirála Zar’Khula. „Nic jsem neprovedla, sama nevím, co se stalo, a také mě to zajímá, co se stalo vám?“ Jesica doufala, že jí krcha řekne něco, co by jí pomohlo rozluštit záhadu. Zároveň začala Zar’Khulovi ošetřovat poranění.

„Dobrá, budu ti věřit děvče. Brzy po našem setkání dorazily kolonizační lodě. Když naše letectvo dokončovalo průzkum planety, naše počítače na chvíli vypadly. Nejdříve jsme mysleli, že na nás udeřili nějací nekroni nějakou jejich pošahanou technologií. S letectvem už jsme spojení nedokázali navázat. Pak se ale objevily ty šutry. Padlo nám přes padesát spalovačů a pak dostal zásah i ten náš. Při cestě k záchrannému modulu jsem utrpěl mnoho zranění, naštěstí jsem svého cíle dosáhl a unikl jisté smrti na palubě. Po přistání na planetě proběhlo ještě mnoho podivných bouří a modul začal být nebezpečným místem, elektronika si dělala, co chtěla, tak jsem se schoval do této jeskyně,“ vypravoval Zar’Khul. Jes mezitím krchovi ošetřila mnoho ran a regenerační mast způsobila celkem rychlé zotavení některých částí těla.

„Pojďme tedy rychle k mé lodi a vypadněme odtud. Nikdo jiný podle počítače nepřežil, je mi líto,“ pronesla smutně Jesica. Pro jistotu vzala příruční senzor s krátkým dosahem a pokusila se zjistit přítomnost jiné živé bytosti. Byla velmi překvapená, když ji počítač ohlásil existenci živé bytosti o něco hlouběji v jeskyni. „Co se děje, proč nejdeme?“ Ptal se nechápavě krcha. „Něco tam je, hlouběji v jeskyni. Něco neurčitého,“ vysvětlovala Jes. Nechápala, že signál nezachytila již z lodi. Po chvíli ale usoudila, že to mohlo způsobit složení hornin jeskyně, které signál zastínilo.

„Může to být nějaká šelma, která tu žije, velitel letky škrtičů nám nějaké hlásil,“ upozornil Zar’Khul dívku. „Ne, senzory dokážou rozpoznat inteligentní život od primitivního, je tam někdo. Pojďme se podívat.“ Dvojice vyrazila. Krcha si pro jistotu připravil příruční blaster. Jes vyndala baterku a osvítila část jeskyně. Na zemi spatřili nehybného terranského muže. Žil, ale ačkoliv Jes nenašla žádnou známku zranění, muž byl stále v bezvědomí. „Musíme ho odnést na loď, tam ho budu muset prohlédnout důkladněji. Uneseš ho?“ Jesica nevěděla, zda bude krcha již dostatečně silný, aby mohl nosit těžká břemena. Nic jiného jim ale nezbývalo. „Samozřejmě, děvče, copak jsem nějakej whoa?“ Popadl terrana, přehodil si ho přes záda a vyrazili. Už po cestě se studentce Centrální university Strážců honilo několik věcí hlavou. Jak je to všechno možné? Kdo je ten muž? Ví něco, co ona ne? A hlavně, jak se dostat z bludiště nebezpečných asteroidů. Nalodili se a vyrazili k obloze. Když už byli na orbitu planety, nestačili se divit. Po chvíli dopadlo mnoho asteroidů na planetu a postupně ji rozmetaly na kousky. Zánik planety sledovala Jes a Zar’Khul už z bezpečné vzdálenosti. „To je klika, co? Ta planeta zanikla, až když jsi mě zachránila, jako by existoval nějakej Bůh, kterej mě chtěl živého,“ začal vtipkovat krcha. „To jsou hlouposti, měli jsme štěstí,“ odmítla myšlenku vyšší moci Jesica.



-----



„Co prosím?“ Ptal se nevěřícně Cole profesora Dorfeina. „Je to tak, jak říkám, pane, ve hvězdném systému, kam jsme poslali Jesicu Warden se z hvězdy stala černá díra. Nevíme, jak je to možné, ale zdá se, že černá díra je zdrojem asteroidů nám zatím neznámého materiálu. Na jednu whooskou planetu dopadlo několik těchto těles,“ vysvětloval profesor. „Jaké měl ten střet následky? Kolik zemřelo nebohých whoů?“ Dotazoval se Cole. „Z planety nic nezbylo,“ pronesl Dorfein smutně. Vtom je vyrušila příchozí postava. „Promiňte, že vás ruším, ale situace je ještě vážnější.“ Do místnosti vstoupil další strážce. „Jak to může být ještě vážnější, Wizarde?“ Ptal se udiveně Cole. „Máme zprávy z celé galaxie, že se některé hvězdy začaly hroutit na černé díry a že se tam vyskytují stejné asteroidy. Zdá se, že odpověď na tyto anomálie najdeme v systému, do kterého byla poslána naše terranka, “ vysvětloval Wizard. „Co tomu nasvědčuje?“ Chtěl vědět víc Cole. „Podle času hroucení všech hvězd to odpovídá. Jako by to první zhroucení bylo zdrojem nějakého vlnění, které se žene skrze celý vesmír všemi směry. Navíc, nově postižené hvězdy se mění pomaleji,“ pokračoval Wizard. „To opravdu nic nevíme o těch asteroidech?“ Cole vypadal velmi poklesle. „Víme, že se dají zničit, ale byla by třeba celá armáda,“ prohlásil profesor Dorfein. „Dobrá máme tedy dva úkoly. Prvním bude kontaktovat Jesicu Warden, pokud ještě žije, aby nám podala co nejvíce informací. Druhým úkolem bude zajistit bezpečí v galaxii. A nemusí se účastnit jenom strážci. Ať všichni vládci v galaxii pomáhají likvidovat nebezpečná tělesa. Vypíšeme odměny a vládci budou rádi pomáhat. Dejte se do práce, já uvědomím vládce v galaxii,“ zavelel Cole a jeho dva společníci odešli.

OZVĚNY NEZNÁMA - III. KŘEMÍKOVÁ ZÁCHRANA

„Několik dní se snažíme dostat odtud a nic. Mezi těmi kusy skály se nedá proletět,“ naříkala Jes. Asteroidové bludiště dohnalo studentku Centrální university Strážců téměř k šílenství. „Však nás někdo přijde zachránit. Strážci jsou nejmocnější bytosti galaxie, ty patříš k jejich následovníkům, nenechají tě tu jen tak,“ utěšoval dívku kršský admirál. „Ano, Zar’Khule, snad máš pravdu, ale i na speciálním subprostorovém vysílání Galaktické správy nemůžu zachytit nic. Tedy jen nějakou nesmyslnou posloupnost hodnot. Možná nám poslali zprávu, ale ty kameny ji nějak poškodily a já už nedokážu zpětně doplnit ztracená data,“ řekla smutně Jesica. „Hlavu vzhůru. Buď jako krchové, nikdy se nevzdávej. Dostaneme se odtud.“ Zar’Khul byl krcha tělem i duší. Slovo „porážka“ nemá ve svém slovníku a pravděpodobně ani neuvažuje o tom, že by jej tam zařadil. „Máš pravdu, musí existovat způsob, jak z toho ven. Škoda, že ten terranský muž je stále v komatu. Nevíš, jestli počítač ohlásil nějakou změnu jeho stavu?“ Jes stále trápil stav neznámého muže, kterého našli na kršské planetě. „Zatím nic. Lodní medbot mu doplňuje živiny do těla. Je divné, že pořád nevíme, co způsobilo jeho stav. Je naprosto zdravý, jen prostě spí,“ ani zkušený Zar’Khul si nevěděl rady. „No, teď s tím asi nic neuděláme, půjdu se prospat. Kdyby se dělo něco zajímavého, vzbuď mě,“ dívka před spaním ještě chvíli studovala datapad se záznamem podivného vlnění, ale ať se snažila, jak chtěla, nedokázala z toho nic vykouzlit. Po nějaké době vyčerpáním usnula.

Zdálo se jí, jak se prochází po louce na planetě Centrum. Jak s matkou obdivují přírodu. Pak se přesunula k černé díře, přemýšlela o problému černé díry, která po zhroucení hvězdy pohltila hned několik planet. Snažila si ve snu vybavit vše, co se událo, vybavila si tmu, která následovala po oslnivé explozi. A zároveň cítila úlevu, že je stále naživu a že vše dobře prozatím dopadá. Probrala se. Její datapad stále ukazoval detaily podivného vlnění. Šla zkontrolovat stav terrana, když dorazila k místu, kde měl ležet, zarazila se. Muž nikde nebyl. Pomyslela si, že se asi probral a nyní je již se Zar’Khulem. Proč ji ale neprobudili? Zmizelý terran však nebylo jediné překvapení, které Jes čekalo. Zmizel totiž i Zar’Khul. Navíc i loď vypadala trochu jinak. Na první pohled byla stejná, ale při bližším pohledu se lišily detaily. Některé přístroje byly poničené, odložené věci byly na jiných místech, než na která je dívka odkládala. Dorazila k hlavnímu řídícímu panelu, chtěla vědět, co se stalo, ale veškerá data byla poškozena. Jes se téměř zhroutila. Něco takového si nepředstavovala ani v nočních můrách. Naději jí však vrátila blikající kontrolka, která upozorňovala na blížící se loď.

„Volám neznámou loď, odpovězte,“ ozval se hluboký mužský hlas v Jesičině komlinku. „Tady Jesica Warden z lodi Skyline, kdo jste?“ Ptala se dívka s nadějí. „Jsem Nekris, navigační důstojník ve službách vládce Obeliska, vaše loď je velmi poškozena. Budete muset přestoupit ke mně na palubu, připravte se na spojení lodí. Nekris konec,“ téměř strojový hlas předával instrukce. Po chvíli se vesmírná plavidla spojila, Jesica otevřela průlez a vstoupila na palubu cizí lodi. Byla o něco větší než její a disponovala zcela rozdílnou technologií. Z místnosti vedl dál jen jeden další průlez. Šero v místnosti navíc budilo strašidelný dojem. Jes si uvědomila, kde se nachází. A utvrdil jí v tom jediný člen posádky. Otevřel se průlez a do místnosti vzduchem pomalu proplula bytost hvězdicovitého tvaru. Po těle jí sem tam probleskly energetické výboje.

„Jsem Nekris, nekronský navigační důstojník ve službách vládce Obeliska,“ představil se již po druhé nekron. „Těší mě, jsem Jesica Warden, potřebuji pomoc,“ naléhala studentka. „Skoro jsem si nevšiml,“ odpověděl chladně nekron, bez toho, aniž by přelil jedinou část svého těla. „Myslím to vážně, potřebuji najít dva své společníky,“ prosila dál Jes. „Nikoho dalšího jsem nezaznamenal, měli bychom odtud raději rychle zmizet, je to tu dost nebezpečno, vaše loď je velmi poškozená, doporučuji vám si vzít vše nezbytné a zmizíme z tohoto systému,“ upozorňoval Nekris. Ač nerada, musela Jesica uznat, že nekron má pravdu, vypravila se zpět na svou loď, vzala jen poškozené paměťové disky s nadějí, že se jí je podaří opravit a analyzovat ztracená data. Vrátila se k pilotovi cizího plavidla. Ten zažehl motory, odpojili se od Skylinu a vydali se na cestu. Jes netušila, jak to Nekris dělá, ale dokázal se dokonale pohybovat mezi asteroidy. Po chvíli dokázal z bludiště vyletět ven. Jesica jen žasla nad schopnostmi pilota.

„Co se vlastně stalo, slečno Warden?“ Ptal se zvědavě Nekris. „Nevím, musím to pořádně prostudovat, na planetě Centrum snad budu mít dostatek prostředků k analýze dat. Tento jev se musí pořádně prozkoumat,“ vysvětlovala Jes. „Ano to bude, protože tato soustava není jediná, která je divná,“ sdělil Nekris Jesice chladným tónem. „Prosím? To je v galaxii více černých děr?“ Děsila se dívka. „Ne, ale asi brzy bude. Začalo se hroutit mnoho systémů v galaxii. Podle Cola je odpověď v soustavě, odkud jsme vylétli. Nasbíral jsem nějaká data, můžeme je pak porovnat s vašimi a třeba na něco přijdeme.“ Prolétli kolem posledního asteroidu a přešli na nadsvětelnou rychlost a zamířili přímo na planetu Centrum.

Jes zjišťovala, co vše se událo v galaxii, zatímco byla uvězněna u černé díry. Nestačila se divit. Následující Colovo oznámení všem vládcům ji zaujalo: „Vládcové galaxie, vesmír je v ohrožení a zdá se, že mnoho hvězdných systému bude ohroženo, proto Rada Strážců povoluje vládcům více využívat své armády. Hledají se ti nejsilnější a nejmocnější vladaři, kteří nám pomohou při řešení problému - můžete to býti právě vy. Více informací naleznete v novinách Galaktické správy.“ Po mnoha dekádách přišla změna politiky Strážců. Dosud se vládnoucí rasa snažila pozvolně přimět všechny obyvatele galaxie k mírumilovnosti a snaze omezit své rozbroje. Poslední oznámení Cola však bylo zcela opačného postoje. Ale když to nejvyšší představitelé řeší takto, zřejmě jiná možnost není. Dohodla se s Nekrisem, že svá data porovnají, až dorazí na planetu Centrum. Jakmile to šlo, Jes navázala spojení pomocí komlinku přímo s Colem, nejvlivnějším Strážcem.

„Pane, hlásí se Jesica Warden, mám naléhavé sdělení.“ „Výborně, děvče, doufali jsme, že se ozvete, musíte nám toho hodně vysvětlit,“ Colův hlas zněl jako by Strážce slyšel první dobrou zprávu po mnoha letech. „Ano, pane, dorazím za vámi hned, jak přistaneme. Cestuji s nekronem Nekrisem, který mě zachránil, o loď jsem přišla, ale zachránila jsem mnoho dat, která se musejí prověřit..“ Jes pak chvíli líčila, co se jí přihodilo, zmínila se i o Zar’Khulovi a poslala Colovi neposkozena data, která nashromazdila. „Dobrá, dostav se pak přímo k profesoru Dorfeinovi na universitu. Jsem rád, že se ti nic nestalo. Cole konec.“

OZVĚNY NEZNÁMA - IV. ŠEPTAJÍCÍ CIZINEC

Jesica Warden mířila přímo k doku Centrální university Strážců. Se svým nekronským doprovodem se domluvila, že ji po kontrole lodě doplní při analýze dat u profesora Dorfeina. Po přistání se vydala hned za Colem a svým učitelem. Spěchala. Doufala, že s pomocí nejinteligentnějších bytostí v galaxii musí záhadu rozluštit. Přicházela k turbovýtahu, když se za ní ozval tichý šepot.
„Vítejte zpět na Centru, slečno Warden,“ otočila se, spatřila podivného muže, zřejmě terrana. Byl celý oděn v zelenofialové kombinéze pro piloty. To je jediné, co spatřila z jinak zahalené postavy. Plášť s kápí skrýval detaily podivného terrana, který šeptem oslovil studentku university. „Dobrý den, kdo jste?“ Jesica byla překvapená a trochu se muže i zalekla. Nebyla zvyklá, že by jí někdo podobného vzezření oslovoval na ulici, navíc tak netypickým způsobem. „Oh, omluvte mou nezdvořilost, jmenuji se Petrus Corf. Slyšel jsem, odkud jste přiletěla, chtěl bych si s vámi promluvit o tom, co jste viděla a zjistila,“ pokračoval muž šeptem. „Promiňte, neznám vás a momentálně nemám čas, navíc, neurazte se, nevypadáte jako někdo, s kým bych měla chtít něco probírat,“ snažila se zbavit pochybně vyhlížejícího cizince. „Nesuďte ostatní podle jejich zevnějšku, to opravdové se skrývá pod povrchem, slečno Warden. Mé mluvení a oblečení mají svůj důvod. Nejsem žádný pošahanec, pokud si to myslíte, slečno“ vyčítal Corf dívce. Jes zrudla, pochopila, že asi trochu přestřelila. „Omluvám se, pane Corfe,“ snažila se dívka napravit své hrubé jednání, „teď ale bohužel nemám čas, musím na audienci ke Colovi.“ „Nebudu vás tedy dále zdržovat, brzy nashledanou.“
Rozloučili se, Jes nastoupila do turbovýtahu a vydala se za Strážci. Cestou přemýšlela o podivném setkání, nevěděla, čím to bylo, ale měla touhu setkat se s podivným šeptajícím cizincem znovu. Každý terran je od přírody zvědavý a tajemno, které muže obklopovalo, ji přitahovalo.



-----



„Informace, které jsi nám poskytla, zachránily mnohé životy. Rozeslali jsme je vládcům a mnozí nám pomohli. Jak se zdá, všechny černé díry, které se vytvořily po zhroucení hvězd, relativně rychle zanikly,“ Cole měl úsměv na tváři. Podařilo se zažehnat nebezpečí. „Ano, ale zůstává stále několik nejasností,“ namítla Jesica. Dorfein se na Jesicu usmál. „Jistě, zůstala původní černá díra. Tento alfa systém, pravděpodobný viník všeho, sám o sobě není nebezpečný. Bude zajímavým předmětem zkoumání. Vedla sis skvěle Jesico, universita je na tebe pyšná. Teď spolu půjdeme probrat data, která jsi nasbírala,“ profesor pokynul dívce, aby ho následovala. Ani se nestihli rozloučit s Colem a jejich odchod přerušil třetí, nově příchozí Strážce. V jeho obličeji se dalo vyčíst, že nese špatné zprávy.

„Pánové, slečno, máme problém,“ Wizard začal pozvolna sdělovat novinu, „velký problém“. Ze systému alfa vyšlo další vlnění. Ztratili jsme spojení s nákladní lodí, která měla trasu poblíž. A co je možná ještě horší. Nové systémy byly postiženy stejnou anomálií, jako v první vlně,“ Wizard pohlédl rozpačitě na Dorfeina, „byl postižen i systém, kam se nedávno přesunula S.P.N. Tam jsme také ztratili spojení.“ „Co?! Musíme tam ihned vyrazit. Vezmu s sebou pár lidí,“ Dorfein vypadal velmi vystrašeně. Na Strážce až příliš nezvykle. I Cole jevil známky silného znepokojení. Navíc se trochu nazlobeně podíval na Wizarda. „Dobrá Dorfeine, běž. Jesico, tvou novou prioritou bude zpracování dat, která jsi získala. Snaž se co nejrychleji něco najít. Ty jsi tam byla, měla bys o tom mít největší přehled. Wizarde, ty kontaktuj všechny Strážce, musíme svolat Velkou poradu a probrat náš další postup,“ zavelel Cole a každý se vydal podle instrukcí.



-----



Jes dorazila do astrolaboratoře, kde na ni již čekal Nekris. Po dnech zkoumání nenašli téměř nic nového. Nic se nedělo, jak mělo. Usoudili, že to bude vlivem anomálií, které se v alfa sektoru udály. Cole nebyl nadšen, že se věc nikam nehnula. Poslal dívce pomocnou ruku.

„Jsem Q87-X25, android druhé generace, jsem Colův přítel a požádal mě, abych vám pomohl,“ stroj mluvil téměř lidským hlasem. Metr vysoký robot měl kopulovitou plně otáčivou hlavu (mohl s ní otáčet o libovolný úhel), zdánlivě slabé ruce a drobné dvě nožičky. Jesice navíc přišlo komické i jeho tělo. Vybavil se jí obrázek z učebnice dějin terranů, kde byl vyobrazen předmět, který lidé používali k odkládání odpadků. „Popelnice“ se tomu říkalo. Tehdy zjistila, jaký je velký rozdíl mezi životní úrovní následovníků Strážců a ostatními. Někteří obyvatelé vesmíru totiž nemají autorecyklátory a používají „popelnice“ dodnes.

„Výborně, velice nás těší, už jsme zkusili mnoho simulací a výpočtů a nic,“ řekla dívka smutně. „Mohl bys nám pomoci s opravou dat. Vaše umělá inteligence je na podobné věci stavěná,“ část Nekrisova těla se přelila a vytvořila chapadlo. Uchopil Jesičin datapad a podal ho novému kolegovi. Hmota nekronovy „paže“ se opět přelila a splynula s tělem. „Dobrá jdu na to, uvidím, co se dá dělat,“ robot se dal do práce. Hodiny kontroloval výpočty nekrona a terranky. Neshledal žádnou chybu. Až se zastavil u vlnění, které dívka zachytila ještě se Zar’Khulem. „Zajímavé, pokouším se identifikovat vlnění, se kterým jste si vy dva nedokázali poradit. Podle vlastností se zdá, že nepochází z vnitřku soustavy.“

„To mě také napadlo, tak jsem tomu nevěnovala pozornost, nevím, jak by mi vlnění z vnějšku mohlo pomoci,“ Jes si vybavila chudáka krchu a terrana, kteří zmizeli neznámo kam. „Vlivem časoprostorových distorzí se to vlnění zkroutilo, zkusím ho podle vámi naměřených údajů narovnat…“ Q87-X25 začal s výpočty a po hodině byl hotov. „Je to komunikační signál, má identifikaci Galaktické správy.“ „To bude Colovo oznámení vládcům, které posílal, škoda, co prošetříme teď?“ Zeptal se Nekris. „Pusť to, QXi, ať vidíme, jestli se informace jen zamotala, nebo i poškodila, mohlo by nám to pomoci v určování vlastností systému a těch asteroidů,“ Jes zapnula reproduktor, aby si všichni poslechli Cola.

Poslechli si celkem čistý záznam: „Velevážení vládci, nastala nešťastná událost a Strážci ji nedokáží vyřešit bez vaší pomoci, proto z důvodu ohrožení naší galaxie Rada Strážců vyhlašuje vyšší omezení válek a žádá vás, abyste se podíleli na řešení problému. Více informací naleznete v novinách Galaktické správy.“ „Co to má být?“ Ptal se udiveně nekron. Nechápal ani Q87-X25. „Nevím, ale takhle to nebylo, šance, že by se data poškodila natolik, že by při zpětném obnovení změnila původní zprávu na jinou a navíc nádherně srozumitelnou, je jedna ku…“ robot se na chvíli odmlčel. „To číslo je tak vysoké, že ho nedokážu spočítat.“

„Musíme ihned za Colem, tohle ho bude zajímat, třeba na to má odpověď on,“ řekla Jesica a vyrazila se svými společníky za Strážcem.

OZVĚNY NEZNÁMA - V. DVĚ LINIE

Cole byl na poradě Strážců. Před vstupní branou do sálu stály dvě hlídky a nikoho nepouštěly. „My s ním musíme mluvit, a to hned, je to důležité,“ naléhala Jes. „Je mi líto, ale nebude to možné, Strážci výslovně zakázali, aby je někdo rušil při jejich shledání. Musíte počkat, dokud jejich porada neskončí,“ odmítl voják. „A kdy skončí?“ Zeptal se Nekris. „Nevíme, už tam jsou několik dní,“ odpověděl voják. Trojici to moc nepotěšilo, věřili, že mají životně důležitou informaci. Věděli, že Strážci jsou schopni nespat týdny, a tak dlouho nemohli čekat. „Projdeme, ať chcete nebo ne,“ Nekris rychle vytvořil dvě chapadla, konečky během okamžiku přitiskl k hlídajícím vojákům, vyslal skrze své „končetiny“ elektrický výboj a vojáci padli k zemi. „Cos to provedl?! Za tohle nás vykážou, a to jen v lepším případě,“ děsila se dívka. „Extrémní případy si žádají extrémní řešení, nebojte, jsou jen omráčení,“ Nekris nechal chapadla opět splynout se svým tělem a trojici nic nebránilo vejít.

Po otevření vstupní brány sálu spatřili něco téměř neuvěřitelného. Ve velké hale sedělo kolem sta Strážců v půlkruhu proti členům rady. Vešli a ihned upoutali pozornost všech přítomných, kteří nebyli moc nadšení, protože Strážci své počty důkladně tajili a dalo se předpokládat, že na shromáždění bude valná většina z nich a někdo cizí zjistí jejich skutečný počet.

„Co to má znamenat? Nikdo nesmí rušit naši poradu,“ začal se rozčilovat jeden člen rady sedící hned vedle Cola, který se okamžitě pokusil uklidnit všechny přítomné. „Klid, Jurande, slečna Warden má jistě dobrý důvod, proč vyrušila naši poradu,“ Cole však vypadal také překvapeně a Jes nemohla říci, že by tón jeho hlasu byl tak přátelský, jako byl dříve. „Pane, něco jsme zjistili. Něco není v pořádku. Musíme s vámi mluvit, je to vážně naléhavé,“ vysvětlovala Jesica. „To doufám,“ pronesl Cole, pak se otočil ke zbytku Strážců, „omluvte mě na chvíli.“

Trojice s Colem se odebrala do laboratoře, kde mu přehráli získaný záznam. Cole nevěřil svým očím. Potvrdil správnost kódování Galaktické správy u signálu, ale popřel, že by kdy řekl takové věci. Rozhodně nenařídil omezení bojů mezi vládci, spíše naopak. „Dobrá tedy, informace je to velmi zajímavá, řekl bych, že odpověď se musí nalézat u původní černé díry. Ihned se tam vypravte a snažte se získat co nejvíce nových informací.Vládce Yabach tam mezitím nechal udělat umělou planetu, na které se momentálně soustředí výzkumníci z celé galaxie, třeba tam přijdete na něco nového. Jesico, tady máš speciální komlink, kterým mě můžeš informovat i při poradě Strážců, to abyste nemuseli omračovat naše vojáky.“ Cole podal dívce přístroj.

„Můžu mít jeden dotaz, pane?“ Jes totiž jedna věc vrtala hlavou. „Jistě. Co si přeješ vědět?“ „Kde je profesor Dorfein? Neviděla jsem ho na shromáždění,“ divila se Jesica. Cole se na chvíli zarazil, pak ale odpověděl. „Jsi bystrá, Jesico. Dorfein je na důležité misi a nemůže být přítomen. Nyní mě už ale omluvte, musím se vrátit.“ Cole odešel a trojice se vydala do doku. Nekrisova loď byla po strážcovském servisu k nepoznání. Navíc do ní byly přidány některé nové přístroje. Vydali se směrem k černé díře…

„Páni, jako na mé rodné planetě. Ten Yabach se mi líbí, když dělá takové umělé planety.“ Nekris byl okouzlen velikostí planety. Málokterý nekron disponuje takovou technologií, aby vytvářel obrovské umělé planety. Žasla i Jesica, nikdy nic takového neviděla. Nekrisova loď byla z planety nasměrována do doku. Jesica se pak legitimovala jako zmocněnkyně Galaktické správy a trojice dostala k dispozici ubikaci v jedné z nekropolí. Nekris rychle od místních nekronských dělníků zjistil, že každý den se pořádá diskusní seminář vědců, kteří zde pracují na vyřešení záhady. Nejbližší schůze měla začít za hodinu. Trojice doufala, že se tam doví něco nápomocného. Blížili se chodbou k místu konání, když si najednou Jescia uvědomila, že si zapomněla svůj datapad na lodi. „Vy pokračujte, já se vrátím na loď a hned vás doženu. Nesmíme propásnout nic, třeba tam řeknou něco, co nám pomůže.“

Jesica se rozběhla zpět k lodi, popadla datapad a chtěla se vydat zpět na seminář, když náhle uslyšela známý hlas. Respektive známé šeptání. „Zdravím vás, Jesico Warden,“ pozdravil Corf. Stále zahalen v kápi budil dojem znepokojení. „Dobrý den, vás bych tu nečekala, pane Corfe,“ divila se Jes. „Říkal jsem, že jsem vědec a že mě podobné anomálie zajímají, měla byste být spíše překvapená, kdybyste mě tu nenašla. Tak co, najdete si teď čas na rozhovor se mnou?“ Zajímala se postava ve tmavě fialové kombinéze. „Je mi líto, spěchám na seminář vědců,“ odmítla dívka. „Tam spěchat nemusíte, nic zajímavého se tam nedovíte. Naopak si myslím, že my dva spolu můžeme vyřešit více,“ zašeptal Corf. „Proč myslíte, že se nic nedovím, a proč myslíte, že se dovím něco právě od vás?“ Jesica pomalu nabývala dojmu, že šeptajícímu vědci jde o něco více, než dává najevo. „Chytrá otázka, na kterou přijde logická odpověď. Je tu spousta vědců z celé galaxie. Každý si bude chtít urvat slávu pro sebe, a tak většinou jen opakují již zjištěné skutečnosti, jen je jinak zabalí. Je malá pravděpodobnost, že tam někdo řekne něco převratného. A proč jít se mnou? Protože jsem na něco přišel a doufal jsem, že vy mi pomůžete doplnit posledních pár střípků do mozaiky,“ vysvětloval Corf. „Vážně? A pro koho pracujete? Který vládce vás zaměstnává?“ Vyptávala se dál Jesica. „Pro nikoho, nezajímají mě peníze, jen hledám vědecké poznání. Od jedné nehody jsem změnil pohled na svět. Veškeré zásluhy za objevy si budete moci nechat, pokud vám na tom záleží. Já hledám jen pravdu,“ mužův projev byl přesvědčivý v Jesice budil velkou zvědavost. „Dobrá tedy, pojďme, ukažte mi, na co jste přišel,“ Jes ani nenapadlo, že by mohla zavolat nekrona a robota. S Corfem se přesunula na jeho ubikaci, která byla velmi dobře vybavena.

„Všimla jste si něčeho jiného zajímavého, kromě těch hvězdných anomálií?“ Spustil Corf. „Ne, měla bych?“ Ptala se Jes nechápavě. „Jistě, protože je dobré znát všechny okolnosti,“ pokračoval ve vysvětlování, „neztratil se někdo, koho jste znala? Prostě nevypařil se vám někdo známý?“ „No, když tak o tom uvažuji… Ano, dvě osoby jsem postrádala uvnitř systému. Najednou jsem na lodi byla sama,“ Jesica si vzpomněla na podivné zmizení Zar’Khula a terrana. „Nejste sama, podívejte, slečno Warden, to by vás mělo zajímat.“ Muž zadal příkaz do počítače a na obrazovce se objevily nějaké grafy. „Tyto grafy ukazují, kolik lidí postrádá své blízké. Tato informace se ke Strážcům ani nemohla dostat, protože se všichni z nich zabývají anomáliemi, ale nevidí souvislosti. Pátral jsem dál a našel jsem mnohem větší problém. Zdá se, že časoprostorové distorze zasáhli celou galaxii, ne jen některé systémy. Vše se událo prakticky bez povšimnutí Galaktické správy, která se věnuje naprosto jiným problémům.“ Jesica byla zaskočena informacemi, které se dověděla.

„Máte pravdu, je to velice zajímavé, ale to, že někdo postrádá své blízké, neznamená, že za to může jedna černá díra,“ namítala dívka. „Máte pravdu, samotná černá díra nemůže něco takového způsobit. Samotná černá díra však nemůže způsobit hroucení jiných systémů napříč galaxií. Navíc, co se týče chybějících lidí, je tu více nejasností, které mě přivedly k dalšímu šokujícímu zjištění. Lidé postrádají své známé jen v tom případě, že byli odděleni velkou vzdáleností. Většinou žil každý v jiném hvězdném systému. A podívejte se na tohle. To je cesta z jednoho konce galaxie na druhý před anomáliemi a tento druhý obrázek je cesta nyní.“ Corf ukázal na monitoru dva nové obrázky. „To snad ne…“ Jesica byla šokována tím, co viděla. „To nemůže být pravda.“ „Je to tak, galaxie se zmenšila, zdá se, že části prostoru byly prostě vymazány. Kdyby to s tou černou dírou nesouviselo, byla by to velká shoda okolností a na tu já nevěřím. Celý prostor se zakřivil a zmenšil, jak to tak vypadá. Je to jako byste měla kouli vody ve stavu beztíže. Z ničeho nic odteleportujete části vnitřku a koule se sama zmenší, aby sama vyplnila mezery. Něco takového muselo nastat zde s celým prostorem. Ty jsi ale zatím jediná, které se někdo ztratil přímo z lodi, pokud jsem to dobře pochopil. Možná to bude tím, že jsi byla téměř u zdroje jevu. Tvá data spojená s mými by mohla vnést do celé věci jasno,“ vysvětlil vědec Corf dívce. Jes překopírovala svá data do počítače a Corf je začal porovnávat. Jesica zatím převypravovala vše, co se událo. Muže zaujalo hlavně povídání o Colově zprávě, která neměla existovat.

„To je velice podivné, nicméně začínám mít nepříjemné tušení. Vraťme se zpět k tomu, jak zmizel krcha a terran. Nevšimla jste si něčeho podivného na lodi?“ Chtěl vědět Corf. „Vypadala divně, měla jsem divný pocit,“ popisovala Jesica. „Měla jste pocit, že jste někde jinde?“ Corfův šepot zněl již tak nadšeně, jako by byl na pokraji velkého objevu. „Ano, dá se říci,“ připustila dívka. „To je poslední střípek, co nám chyběl. Už víme, co se stalo. Realita se rozštěpila,“ prohlásil sebejistě vědec. „Proč myslíte?“ Divila se Jesica. Nic takového by ji samotnou nikdy nenapadlo. „Je to jediné logické vysvětlení. Černá díra způsobila vlnění napříč celým vesmírem, které celý vesmír značně ovlivnilo a roztrhlo ho na dvě nebo více částí. Ta zpráva od druhého Cola nám ukazuje minimálně na jeden další celek. A to se vesmír nerozštěpil tak, že přerozdělil prostor, ale jak vidíme, tak prostory se mohly i kopírovat, když to řeknu zjednodušeně. Důkazem jsou právě existence osob ve dvou liniích. A ty anomálie hvězdných systémů mohou být pouhým důsledkem toho štěpení. Musela vzniknout nějaká nerovnováha mezi realitami a časoprostor samotný se snaží dát sám do pořádku. Co je ale nejzajímavější, jste vy.“ Jesica poslouchala a celé se jí to zdálo logické, ale nepochopila poslední poznámku Corfa. „Proč, pane Corfe?“

„Protože evidentně disponujete schopností přesouvat se mezi realitami. Pravděpodobně to bude tím, že jste byla velice blízko výbuchu a nějak to ovlivnilo váš mozek. Sama jste mi říkala, že po výbuchu jste byla jakoby nikde a pak se zase probrala na lodi. Pravděpodobně jste nevědomky spustila celý proces přesunu.“ Odpověděl Corf. „A nemůže černá díra fungovat jako cesta mezi světy? Co když to je ten důvod,“ namítla Jes. „Na to je jednoduchá odpověď. Proč se s vámi nepřesunuli vaši společníci a proč i loď byla jiná? Ne, Jesico, jsem si jist, že vy jste ta jediná, která to dokáže a pokud se nedostanete zpátky do druhé reality, nezjistíme více.“

OZVĚNY NEZNÁMA - VI. NÁVRAT

„Ruce vzhůru,dámo, kdo jsi?“ zeptal se. „Jsem Jesica Warden a toto je má loď Skyline, skloň ten paprskomet, prosím,“ odpověděla dívka.



-----



Jesica byla fascinovaná tím, co s vědcem Petrusem Corfem objevila. Vše vypadalo naprosto šíleně, přesto to bylo logické. Všechna fakta do sebe zapadala. Jes o všem přemýšlela v klidu své ubikace. S Corfem se dohodla, že budou pokračovat s jejími společníky následující den. Nekron s robotem byli ještě na semináři. Jes začala propočítávat další data. Pod tíhou množství informací, které zpracovávala, usnula.

Zdál se jí zajímavý sen. Neměla žádné tělo, jen pozorovala okolí. Nejprve byla v naprosté tmě, pak zahlédla malé světélko, které v okamžiku přešlo v jasný záblesk. Když pominulo oslepení, všude byly mlhoviny, které se začaly shlukovat k sobě. Pochopila o čem se jí zdá. Historie vesmíru je dlouhá a ona ji viděla probíhat při rychlém toku času. Nejprve spatřila první generaci hvězd. Pouze vodík a hélium. Další prvky vznikly až při hroucení hvězdy. Pak přišla druhá generace planet, kde už existovaly planety z jiných prvků. Už mohl vzniknout život, říkala si. Pak se událo něco zajímavého. Jes viděla záblesky ze všech stran .Když se přiblížila k jednomu z nich, odvodila si, co se stalo. V celém vesmíru vybuchovaly hromadně supernovy. Myslela si, že je to velmi zajímavý úkaz, pravděpodobnost, že bude tolik hvězd vybuchovat v tak malém časovém intervalu, byla mizivá, ale byl to jen sen a tudíž si vychutnávala vesmírné představení. Čas běžel dál a přišla třetí generace hvězd, která byla současnou, takovou, jak jí studentka Centrální university strážců znala. Mnohem více těžších prvků, planety podobné Zemi, rodné planetě terranů. Náhle se její mysl přenesla k místu, které již důvěrně znala. Tok času už neběžel tak rychle. Loď Skyline přilétala k hvězdě a míjela krškou flotilu. Pak následoval sled událostí, jak si ho pamatovala. Hvězda se začala zvětšovat. Když už byla na hranici zhroucení, Jes spatřila něco, co jí předtím muselo uniknout. Byl to jen sen, říkala si. Při obvyklém procesu výbuchu supernovy dojde k explozi, při které se svrchní části odtrhnou od jádra, které se pak může zhroutit do černé díry. Hvězda se však chovala jinak. Svrchní sféry implodovaly místo exploze. Pak přišel záblesk a elektromagnetické vlnění a z hvězdy už byla černá díra. Jesica věděla, že každá černá díra disponuje horizontem událostí, který když nějaká částice překročí, tak se neodvratně začne přibližovat k jádru. Z horizontu událostí se však vynořila podivná tělesa, která při střetu s jakýmkoliv objektem vybuchovala. Nedokázala to pochopit, ani nevěděla, proč se jí to zdá a probudila se.

„Ruce vzhůru,dámo, kdo jsi?“ Zeptal se. „Jsem Jesica Warden a toto je má loď Skyline, skloňte ten paprskomet, prosím,“ odpověděla dívka. Objevila se na své lodi. Poznala ji téměř okamžitě a muž, který se nad ní skláněl se zbraní byl muž, kterého zachránili tehdy se Zar’Khulem. „Zajímavé, já jsem Brock Zarwas. Určitě nám vysvětlíš pár nejasností, zatím se převlékni a přijď za námi do pilotní kabiny, asi nám budeš mít co vyprávět.“ Brock odešel, Jes se oblékla a vyrazila za svými spolucestujícími. „Jsem ráda, že tě vidím živého, příteli, musím ti toho tolik vyprávět,“ Jesica objala Zar’Khula a ten, kdyby to šlo, tak by se jistě červenal. „Také tě rád vidím, Jesico Warden, ale to si povíme později. Jsme pořád v systému černé díry a nevíme jak ven. Ještě tu budeme několik dní a gravitace nás vtáhne k horizontu událostí a pak budeme ztraceni, aspoň tak to říkal tady Brock, celkem chytrý človíček mimochodem, zdá se, že je vás více, než jsem si myslel,“ ušklíbl se krcha.

„Dobrá, něco zkusím, pak vám to vysvětlím.“ Jesica se ujala řízení a snažila se použít triky, které okoukala od Nekrise a po čase se vymotala z bludiště nebezpečných objektů. Pak svým dvěma kolegům vyprávěla, vše, co se jí přihodilo. Brocka velmi zaujal její sen. Jesica se pak dověděla, že Brock je cestovatel a na planetě, ze které ho vysvobodili, ztroskotal. Bloudil tam, ale nepamatoval si nic určitého, co vedlo k jeho bezvědomí. Shodli se, že za tím budou podivnosti v systému.

„Teď doufám nalezneme umělou planetu vládce Yabacha. Aspoň doufám, že bude i tady,“ řekla Jes. Vzpomněla si na obrovskou planetu nekronského vládce. Vše bylo skoro jako v druhé realitě, až na malý rozdíl. „Přiblížili jste se k planetě vládce Taita, identifikujte se,“ zaznělo v komlinku. Jes zadala identifikaci lodě a přistáli. Jakmile vystoupili z lodě, Jes se naplnila radostí. „Vítej, Jesico, už jsem myslel, že se mé nadané studentce něco stalo,“ vítal profesor Dorfein trojici. „Zajímavé, našla sis nové přátele, pojďte, musíte mi toho hodně říci.“

OZVĚNY NEZNÁMA - VII. ARTEFAKTY

„To je velmi závažné, co mi tu říkáš, Jesico,“ Dorfein nemohl uvěřit tomu, co slyšel, „ale doopravdy to do sebe zapadá. Zdá se, že části prostoru z druhého světa se přesunuli k nám, protože cesta sem mi až to teď z neznámých důvodů trvala moc dlouho.“ „Pak tedy teoreticky může být v jedné realitě jedna osoba vícekrát.“ Napadlo krchu. „Ne,“ zamítl Zar’Khulovu myšlenku profesor, „kdyby se něco mělo přenášet, tak asi jen po atomech a na náhodná místa.“ „A co pak Jes? Ta cestuje tam a zpět v celku,“ naboural Strážcovu teorii terran Brock. „Jste velmi všímavý, pane Brocku, na obyčejného cestovatele velmi, naše studentka bude pravděpodobně výjimkou. Možná to dokáže ze zcela jiného důvodu,“ vysvětloval Dorfein. „Jak to?“ Zeptala se Jesica. „Protože jsi zatím jediná, která to dokázala. Možná to bude tím, že jsi byla příliš blízko, když to vše začalo. Jsem si tím, téměř jist, když tak o tom uvažuji. Více ale zjistím až s vybavením na Centru. Musíš se tam vydat. Odpočiň si jeden den, jak tam dorazíš, já se objevím až po vás,“ Dorfein vypadal velmi zamyšleně. Odmlčel se, jako by o něčem přemýšlel.

„Jak to, vy nepoletíte s námi?“ Zeptala se Jes. „Nemohu, u anomálních planet se vyskytla další zajímavost, kterou musím prošetřit, objevují se na nich podivné artefakty. Zvláštní desky, či úlomky kovů, které nevypadají, že by je stvořila příroda sama,“ vysvětloval Dorfein. „Jak nevypadají jako přírodní, čím jsou zajímavé?“ Ptal se se zájmem Brock. „Vy si myslíte, že jste jediní, kdo na něco přicházejí, ale Galaktická správa není tak bezmocná, jak v současné chvíli asi vypadá pro veřejnost. Naši agenti tyto artefakty identifikovali jako umělé, protože k jejich výrobě byla použita technologie,“ pokračoval profesor ve vysvětlování. „Jaká technologie, pane?“ Ptal se nechápavě Zar’Khul. „To je to, co je zvláštní, nevíme, proto jsem tu, abych to zjistil. Galaktická správa zahrnula hledání těchto artefaktů do veřejného zájmu a hledání takových předmětů bude odměněno. Je tu jistá pravděpodobnost, že ty předměty a anomálie spolu souvisí.“ Jesica se nemohla zbavit dojmu, že Dorfein se snaží z něčeho vykličkovat.

„To nemáte ani nejmenší ponětí, čí by to mohla být technologie?“ Ptala se Jesica. „Ano, velmi by nás to zajímalo, už jsme kvůli tomu, že jsme málem u té černé díry zemřeli, si něco víc zasloužíme vědět,“ doplnil Brock dívku. „Dobrá, myslím, že vám můžu něco říci, ale nikde to nešiřte. Artefakty nesou známky technologie Strážců. Té nejtajnější technologie Strážců a řekl bych, že dost upravené. Proto také musíme získat co největší možné množství pod naši kontrolu. Nějaký člen naší rasy asi vynesl důležité plány ven a na jejich základě mohl být sestaven nějaký přístroj, domníváme se, že loď. Pokus se nezdařil a máme tu problém galaktické velikosti. Chyba tedy nastala už někde u nás. Máme podezřelého jednoho příslušníka naší rasy, který byl již před dlouhou dobou vykázán z našeho společenství a z galaxie. Možná se vrátil s vylepšenou technologií a chce škodit. Nikdy asi Colovi nezapomene, jak s ním naložil.“

„Kdo to byl? Jak se jmenoval? O nikom takovém jsem neslyšela,“ divila se Jesica. Nevěděla, že někdy byl nějaký Strážce, který zradil svou rasu a byl za to vykázán. „Ani se o něm nedovíš. Byl mu udělen trest vymazání z historie a vykázaní za okraj galaxie. Nikde o něm není ani zmínka. V současné době ho hledají čtyři členové Rady Strážců. Hokus, Anneke, Kony a Kamelot byli zaúkolováni ho najít. Doufejme, že za tím stojí on a ne nikdo jiný,“ ukončil své vyprávění Dorfein.

„Proč nám neřeknete jeho jméno? A proč máme doufat, že to byl on?“ Vyptával se dál Brock. „Jméno vám neřeknu, protože je to součástí jeho trestu. Cole je zásadně proti vraždění, natož pak zabíjení někoho z nás. Dal mu ale možná ještě tvrdší trest. Ten Strážce chtěl být slavný, chtěl být mocný, aby každé malé dítě vědělo, kdo je. My jsme mu to zatrhli a on měl za trest jen sledovat zvenčí galaxie, jak na něj všichni zapomněli. Bylo to pár století po příchodu nekronů, což už je dlouhá doba a o něj se už nikdo nestaral. Teď se možná vrátil a já v to doufám, protože pokud to není jeho práce, pak nevíme, čí je a nemáme žádné vodítko. Jinak pokrokem je, že můžeme pomalu, ale jistě, vylučovat možnost, že se jednalo o přírodní úkaz. Otázkou je, zda je to dobře nebo ne, ale na to nám odpoví až čas, nyní mě omluvte, jdu pokračovat ve své práci,“ profesor odešel, trojice chvíli ještě diskutovala o nově zjištěných informacích. Pak došli ke Skylinu a vydali se na cestu na planetu Centrum.

Cesta probíhala rychle, už chybělo jen několik hodin nadsvětelnou rychlostí a byli by na místě, když se loď otřásla.

„Jsme napadeni!“ Vyjekla Jesica. „Tři lodě za námi, hyperpohon je poškozen, musíme přejít na podsvětelnou rychlost,“ hlásil Brock a Jes vyřadila hyperpohon. Prolétali zrovna kolem planety mírného typu. Na komunikační obrazovce se objevila zahalená tvář terranského pilota. „Jste pod útokem pirátské skupiny Urkon, nemáte šanci, vzdejte se,“ zavelel muž. „Pusťte mě k tomu, já jim ukážu, co je to kršský nepřítel!“ Zařval Zar’Khul, chopil se řízení a začal provádět s lodí různé manévry. Ačkoliv měla loď Skyline pouze základní zbraně, dokázal krcha brzo sestřelit jeden nepřátelský stroj. Poté ale dostala loď další zásah a začala se ovlivněna gravitací přibližovat k nedaleké planetě. Nepřátelské lodě je stále pronásledovaly. Manévrovací schopnosti byly velmi omezené, přesto se krškému admirálovi stále dařilo uhýbat střelám. Když Skyline proletěl do troposféry planety, začala Jes a Zar’Khul hledat vhodné místo pro nouzové přistání. Brock se křečovitě držel sedadla a měl zavřené oči. Jesica si domyslela, že má terran asi strach a bojí se.

„Tahle loď je asi z dobrého matroše, nechápu, jakto, že zatím žijeme,“ řekl krcha. „Skyline je vybavena nejmodernější technologií, ale také se divím, že jsme ještě v celku,“ přitakala Jes. Loď se blížila k lesu, pak už si trojice pamatuje jen to, že z lodi s velkým štěstím zbyla jen pilotní kabina, ve které se nacházela. Zbytek lodi byl na kousky všude okolo.

„Páni, tomu říkám klika, měli bychom jít, než dorazí ti piráti,“ pronesl Brock. Jeho dva společníci mu dali za pravdu a vyběhli do okolního lesa. Nepřátelé je mohli najít pomocí senzorů, museli tedy rychle najít nějaký úkryt, kde by měli šanci je porazit, když by museli piráti opustit své lodě. Trojice byla ale vybavena jen jednou laserovou pistolí, kterou si vzal Brock, a paprskometem, který si přivlastnil krcha. Jes se cítila méněcenně, ale věřila, že muži dokáží se zbraní zacházet lépe než ona.

„Rozdělme se, brzo přistanou a já sám je dám spíše než s vámi, to se neurazte,“ navrhl krcha. „Dobrá, já a Jes se někam skryjeme, pak nás určitě vystopuješ,“ podpořil návrh Brock. Běželi asi hodinu, když Jesica s Brockem nad hlavou uviděli přistávající pirátskou loď. Po chvíli za sebou slyšeli pronásledovatele, jak na ně křičí, ať se vzdají. Dívka už byla vyčerpaná, dvojice doběhla ke srázu, byli v pasti.

„Co teď?“ Ptala se Jes. „Tady máš pistoli, zkusím to s nimi nějak vyjednat,“ terran podal Jes pistoli. Po chvíli dorazila skupinka pěti mužů a v půlkruhu obstoupila Jes a Brocka. „Jsem si jist, že se dokážeme rozumně dohodnout,“ začal vyjednávat Brock. „To jistě, ať dáma zahodí ten laser a vzdejte se, jako otroci budete dobří,“ pronesl pirát a na tváři se mu objevil úšklebek. Jesica se začala třást.

„To si nemyslím, že je optimální řešení pro obě strany, pánové,“ pokračoval klidně Brock, „musíme dojít nějakého kompromisu a podle mě je ideálním řešením, že nám poskytnete jednu loď. My pak budeme tak hodní a nezažalujeme vás ke galaktickému soudu.“ Jes si myslela, že se její společník zbláznil. V podstatě jim vyhrožoval. Piráti se na sebe chvíli dívali nechápavě, pak se začali hlasitě smát.

„A jak nás chceš jako přinutit přistoupit na takovou hovadinu?“ Řekl pirát a přistoupil se zbraní v ruce k terranovi. Ten na nic nečekal a hbitě uchopil nepřítelovu ruku a zlomil jí v zápěstí. Než stačil pirát vykřiknout bolestí, měl zlomený vaz, pak Brock rychle vyskočil a z otočky kopnul dalšího piráta do obličeje. Vzduchem letěly zuby překvapeného muže. Dalším dvěma pirátům chytil paprskomety a mrštil s nimi ze srázu. Poslední pirát ale už stihl reagovat a mířil svou puškou na Jes. Brock ho sledoval se strachem v očích. Pirát udělal krok k dívce, ale uklouzl na kameni. Jesica se vzpamatovala a uvědomila si, že drží laserovou pistoli, namířila na muže, který se zvedal ze země a chtěl na ní zamířit. Stiskla spoušť a muž padl mrtev k zemi. Bylo to poprvé, co někoho zabila, vyděšená nemohla uvěřit tomu, co udělala.

„Udělala jsi, co jsi musela, abys přežila, tak jako já, nyní pojďme, musí tu mít loď,“ Brock vzal vyklepanou dívku za ruku a odváděl ji směrem, odkud pětice přišla. Po chvíli se Jesica uklidnila a začala se vyptávat.

„Kde ses to naučil?“ Začala. „Co myslíš?“ Divil se Brock. „Nedělej hloupého, ty bojové triky, nikdy jsem nic podobného neviděla,“ vysvětlila Jes. „Ach tak… Jsem cestovatel, ten musí mít nějaký kurz sebeobrany, kdyby se dostal do nějaké zlé situace,“ Brock se usmál. „Zajímavý kurz sebeobrany, kam jsi na něj chodil?“ „Víš co, Jes, když mě chceš poznat, nebude to lepší třeba u večeře? V nějaké pěkné restauraci na Centru?“ Navrhl Brock. „To má být jako pozvánka na rande?“ Podivila se Jes. „Nějak se začít musí, tak co, platí?“

Jesica nikdy vážnější vztah neměla. Během jejího náročného studia astrofyziky na něj ani neměla čas. Brock nebyl vůbec ošklivý, naopak byl to „kus chlapa“. „Dobrá, budu se těšit,“ kývla nakonec Jes. Dvojice se dostala k lodi, v houští je překvapil Zar’Khul. Řekl jim, že potkal druhou skupinu, ale při střetu byla poškozena loď. Trojice tedy na nic již nečekala a vydala se opět směrem k hlavní planetě galaxie.

OZVĚNY NEZNÁMA - VIII. VEČEŘE

„Vítejte na Centru, Jesico, očekávali jsme vás mnohem dříve, jsem Wizard, zástupce Cola, měli jste nějaké problémy po cestě?“ Zjišťoval Strážce. „Ano, nějací vesmírní piráti na nás zaútočili, ale měli jsme štěstí,“ vysvětlila dívka. „Dobrá tedy, hlavně, že jste v pořádku, následujte mě, prosím, musíte nám říci vše, co víte,“ Wizard pokynul rukou a trojice jej následovala do Colovy pracovny.

Nejvyšší Strážce si prohlížel galaktickou mapu, když čtveřice v čele s Wizardem vešla. Nevšiml si jich a dále si se smutným výrazem prohlížel mapu. „Jsme tu, Cole,“ pronesl Wizard. „Ah, nevšiml jsem si vás, dobrá posaďte se a znovu mi převyprávějte, co se vám vše přihodilo. Dorfein mi už útržky přeposlal,“ požádal Cole trojici dobrodruhů o vysvětlení. Jes se dala do vypravování, příležitostně ji doplňovali Brock a Zar’Khul. Když skončila, Cole měl stále utrápený výraz.

„Pane, jsem si jist, že zjistíme, jak ustálit situaci, chce to jen čas,“ pokusil se Brock zlepšit náladu utrápenému Strážci. „O to nejde, pane Brocku, jelikož vám profesor Dorfein sdělil jistá fakta, která se týkala vnitřních záležitostí Strážců, mohu být trochu otevřenější. Problém není v tom, jak zastavit vznikání anomálií. Problémem bude, co udělat s tím, kdo to způsobil. Jelikož mám celkem jasnou představu, kdo to mohl být, přemýšlím spíš nad tím PROČ to udělal. Dali jsme mu milost a on nás stejně zase zradil. V současné době víme, že nikdo by nebyl schopen upravit technologii na takovou úroveň bez jeho pomoci,“ vysvětloval Cole.

„Co je to za technologii?“ Zajímal se Zar’Khul. Slova se ujal Wizard. „Původně to byla technologie nejmodernějších zbraní a lodí. Mimikry, quentiny a intoxikátory. Nejvyspělejší technologie v rukou Strážců. Kdysi dávno, když jsme byli ještě mladí, byla situace v galaxii katastrofální, všude samá válka. Nalezli jsme na jedné planetě mimo hvězdnou soustavu nákresy nějaké staré civilizace. Podle nich jsme dokázali sestrojit stroje, které jsem již zmínil, ale nezůstali jsme jen u toho, potřebovali jsme držet v rukou nějaký trumf nade všemi, protože ne všichni byli ochotni přizpůsobit se našemu mír propagujícímu řádu. Projekt vedl jeden mladý ambiciózní Srážce, který získával mnoho vlivu. Zjistili jsme, že za zády Rady Strážců ovlivňuje velmi významně dění v galaxii a byl mu udělen trest, který znáte. Jedině on mohl dovést výzkum do konce a způsobit všechno, co se nyní děje.“ Wizard domluvil. Nastala chvíle ticha, kterou ukončil až Brock.

„No tak mě napadá ten důvod, proč to udělal. Co takhle pomsta?“ Po terranových slovech nastala další chvíle ticha. „Ano, jistě, pomsta…“ Začal mumlat Cole. „Jste omezen terranskými emocemi, Strážci něco jako potřebu pomsty nepociťují, a ani S…“ Cole se zarazil. „Ani on by něčeho takového nebyl schopen. Nic není černobíle, ani on takový nebyl. Velmi dobře si byl vědom svých činů a že mohl dopadnou mnohem hůř. Zajímá mě tedy, co ho přimělo něco takového udělat. A pokud bych připustil, že se mstil, znamenalo by to přehodnotit naší politiku. Doposud jsme předpokládali, že chyba se nemůže objevit na naší straně, což by se změnilo. Předpokládali jsme, že jsme na nějakém stupni vývoje, kdy se povznášíme nad primitivní emoce typu nenávist.“

„Jak jste řekl, nic není černobílé. Ani Strážci nejsou jen bílí.“ Pronesl Brock. Jesica nevěřila svým uším, terran očividně zpochybňoval Colova slova. Brock dále pokračoval. „Chcete mi tedy, pane, říci, že se Strážci povznášejí i nad primitivní emoce typu láska? Možná je dokážete potlačit, ale pořád přetrvávají. A pořád tu bude přetrvávat strach a smutek, které také nedokážete kompletně potlačit.“ Koukali všichni. I Cole s Wizardem. „Myslíte si, že jste asi velmi vzdělaný, ale nemáte výhodu, kterou máme my z genetického hlediska. Vidíme v širších souvislostech než vy. To možná způsobilo vaší nevědomost.“ Řekl klidně Wizard. „A nemůže vás naopak vaše širší chápaní omezovat? Já vám nezávidím a být na vašem místě, tak si to vyměním s kterýmkoliv krchou, terranem, whoou i nekronem. Vaše vyšší chápání mi nahání hrůzu. Tolik starostí, kolik bych měl. Ty nakonec mohou ohrozit váš úsudek a někdy řešení, které může být jednoduché, se snažíte řešit obtížně.“ Vysvětloval Brock. „Hm, jste velmi moudrý i na terrana. Jistě máte v něčem pravdu, ale rozebírat podobné téma je na dlouho, přijďte za hodinu a promluvíme si, já tu ještě něco proberu tady s Wizardem,“ ukončil Cole filosofickou debatu.

„Páni, ty máš kuráž,“ obdivovala Jesica Brocka, „já bych něco tak přímo žádnému Strážci neřekla. Zajímá mě, o čem si s tebou bude povídat.“ „I mě to zajímá, ale asi se dnes vidíme naposledy. Budu se asi muset hlásit u svého vládce,“ vnořil se do debaty krcha. Rozloučil se s dvojicí a vydal se ke komunikačnímu středisku. Jes s Brockem pokračovali k domu, kde dívka žila se svou matkou. Domluvili se, že večer půjdou na večeři, kterou si domluvili po cestě na Centrum.

Jesica doma svou matku nezastihla, byla na služební cestě v jiném sektoru galaxie. Dívka byla nervózní, nikdy na podobné večeři nebyla. Nakonec si vzala červené šaty a vyrazila do smluvené restaurace. Brock již na ní čekal před restaurací, když ho ale spatřila, byla velmi překvapená. Měl na sobě zelenomodrou uniformu Galaktické správy ale bez jakéhokoliv označení hodnosti.

„Ahoj, Jes, půjdeme dovnitř?“ Přivítal dívku Brock. „Ahoj, jistě, že můžeme, ale…“ Jesica se chtěla zeptat na jeho oblek, ale přerušil ji. „Žádné ale, máme před sebou celý večer, ne? Vše, co se chceš dovědět, se dovíš. Neboj.“ Terran se usmál a vešli. Došli k jejich stolu. Jesica si chtěla už sednout, ale Brock ji zastavil. „Počkej, mám pro tebe překvapení,“ přiložil své dlaně k sobě, jako by v nich něco skrýval. Chvíli je měl u sebe, když je rozevřel, Jesica nebyla s to uvěřit tomu, co viděla. V jedné ruce z ničeho nic držel malý květináček, ze kterého vyrůstala malá, ale překrásná květinka. Brock ji Jesice předal, poté se usadili ke stolu, přiběhl whoský číšník a dvojice si objednala. „Jak jsi to dokázal? Měl jsi ruce prázdné, nějaká nanotechnologie?“ Vyptávala se dívka. „Kouzlo, kdybych ti to prozradil, přestalo by to být kouzlo, když jsem byl malý, žil jsem chvíli v cirkusu,“ usmál se Brock. „A co je to za květinu, je tak malá, ale překrásná, děkuji ti za ni.“ „Jmenuje se Surfein, název pochází z jednoho kršského nářečí a znamená výjimečná,“ vysvětloval muž. „Vážně? A je taková?“ Zjišťovala Jes. „Ano je. Dokonce velmi výjimečná. Jedna z nejdokonalejších rostlin ve vesmíru.“ „Co ji činí tak dokonalou? Nikde neroste, není nikde rozšířená, tedy aspoň jsem o ní nikdy neslyšela.“ „Není rozšířená a pravděpodobně ani nebude. Dokáže přežít téměř ve všech podmínkách, vydrží bez světla měsíce, stačí jí pak na okamžik být na světle a má zase energii na měsíce dopředu. Vydrží dlouho i bez přísunu kyslíku. Je odolná do jisté míry i žáru a když se mechanicky poškodí, má výbornou schopnost regenerace.“ „Zajímavé a proč že se nemůže rozšířit, když je tak dokonalá?“ „Kdyby se začala rychle množit, mohl by nastat generační úpadek. Mohla by se špatně přizpůsobovat jen na přechodné období, ztratila by nějakou ze svých ochran, přišlo by pak něco jiného, čemu by se kdysi ubránila, ale teď by jí to zničilo a vyhladilo. Tyto květiny se rozmnožují třeba jednou za sto let. Co se týká toho stupně vývoje, tak to máš podobné i se strážci. Žijí dlouho a je jich málo a o potomcích toho také moc nevíme.“

„Když jsme u těch Strážců, nosíš uniformu Galaktické správy, co ti chtěl Cole?“ Jesica byla velmi zvědavá, očekávala, že Cole terranovi vytkne drzost, se kterou s ním hovořil. „Povídali jsme si s Colem o vnímání Strážců ostatními rasami a došli jsme k závěru, že některá rozhodnutí jsou špatně chápana a tak jsem se stal jeho poradcem v otázkách komunikace s veřejností. Abych odstranil informační šum mezi Strážci a zbytkem galaxie,“ vysvětlil Brock. „Páni, to je důležitá role. Takhle blízko ke Colovi snad neměl žádný běžný smrtelník, asi jsi na něj udělal dojem, ale co ta uniforma? Bez hodnosti?“ „Pro mou funkci ještě neměli speciální uniformu, budou ji mít připravenou, až se vrátíme,“ usmál se Brock. „Vrátíme? Odkud?“ Jesica byla trochu zmatená. „Máme opět letět k černé díře a zjistit nové informace a především prostudovat tvou schopnost přesouvat se mezi světy.“ „Aha, a kdy vyrážíme? A co když nás opět přepadnou? Mám po naší poslední zkušenosti trochu obavy z cestování. Naše loď zázrakem vydržela několik zásahů děly a kdybys tam nebyl ty, byla bych dozajista mrtvá nebo v otroctví,“ vyslovila Jesica své obavy. „Neboj, budu s tebou pořád a navíc s námi poletí část flotily vládce Ptakena, momentálně nejmocnějšího vladaře po Galaktické správě. Nikdo si netroufne útočit na jeho atlasy,“ uklidňoval Brock vylekanou Jesicu. Mezitím dvojici donesli jídlo.

„Uf, to se mi ulevilo, pověz mi něco o sobě, o svých rodičích, přátelích,“ Jesica, ač se jí muž velice líbil, nevěděla o něm téměř nic. Brockovi se na chvíli vytratil úsměv ze rtů, zahleděl se do minulosti, pousmál se a začal vyprávět. „Nemám rodiče, jsem sirotek, našli mě lidi od cirkusu, kde mě naučili spoustě kouskům jako triky s květinou nebo bojové umění. Po čase jsem ale zjistil, že mě chtějí využívat jen kvůli mému talentu a když se doslechli, že chci odejít, tak se asi báli, že bych použil to, čemu jsem se naučil u konkurenčního cirkusu. Jedna osoba, na které mi tehdy záleželo, mi pomáhala s útěkem, ale pronásledovali nás. Nebyl jsem schopen ochránit tu osobu a zemřela, já unikl a od té doby cestuji galaxií a snažím se jí poznat i její tajemství. Živil jsem se příležitostně, pomáhal jsem řešit spory, jako právník, ochranka a jinak. Teď mám už asi stálou práci. A to jen díky tomu, že jsi mě zachránila, jsem ti velice vděčný.“

Rozhovorem strávili ještě další hodinu v restauraci a další hodinu cestou k Jesičině domu, před kterým se rozloučili polibkem. Jesica usínala šťastná, že našla někoho, koho miluje a on snad miluje ji.

OZVĚNY NEZNÁMA - IX. S VYPĚTÍM VŠECH SIL

Dvojice dostala k dispozici novou loď. Tentokrát i vyzbrojenou. Byl to upravený intoxikátor. Malá, ale dokonalá loď. Její označení bylo I-45. Byla tvořena pouze kokpitem pro dva cestující, takže nebylo možné se v ní volně pohybovat. Pro dlouhotrvající lety si mohl cestující sklopit sedačku.

„Můžu řídit?“ Zeptal se Brock. Díval se na loď, přičemž asi nad něčím přemýšlel. „Jistě… Je něco v nepořádku?“ „Ne, vše je v pořádku, má drahá,“ ujišťoval muž Jes. „Jen, že jsi měl divný výraz, takhle se tvářit jsem tě viděla jen včera při večeři, když jsem se tě zeptala na tvou minulost,“ Jes poslední dobou byla velmi všímavá a pamatovala si mnoho detailů. „Jen se mi něco vybavilo, to je vše, nic, čím bychom se měli trápit, pojďme,“ Brock se usmál a nastoupil do lodi. Jes ho následovala, cestou se už na to téma nebavili. Po vylétnutí na orbitu na ně čekala již doprovodná armáda atlasů a chimér vládce Ptakena. Žádný pirát by si nedovolil napadnout podobnou hrůzu nahánějící letku.

Dorazili na místo a započali další sérii měření. V soustavě se už nepohybovalo tolik nebezpečných těles, proto byl pohyb mnohem jednodušší. Po chvíli Jesica zaregistrovala podivnou anomálii. „Podívej, Brocku, přímo před námi se u horizontu událostí černé díry objevuje nějaký prach podivných částic,“ podělila se dívka nadšeně o svůj objev. „Ano, vidím to, velmi zajímavé, to podle záznamů ještě nikdo nepozoroval, tak blízko k samotné černé díře by už nic nemělo existovat. Započneme měření,“ muž se otočil k Jesice a usmál se na ní.

„Škoda, že počítači může trvat vyhodnotit data několik hodin, ale i dnů. Může to být spousta věcí,“ snažila se Jes dál rozebírat problém. „Ano, máme tedy dost času pokusit se vyřešit tu záhadu s tvým cestováním. Měli bychom měřit tvé fyzické vlastnosti. Připni si senzory, prosím. Jsme v dostatečné vzdálenosti od černé díry? Jako jsi byla předtím?“ Dotazoval se terran. „Ano, jsme možná i blíže. Předtím jsem byla dokonce vně soustavy, ale pořád asi dost blízko.“ Dívka si připnula senzory na tělo. „A co teď?“ Jesica vždy cestovala náhodně. „Můžeme předpokládat, že vše spustí tvá centrální nervová soustava. Proto jsi možná myslela na něco určitého, než tě to přeneslo. Co to bylo poprvé?“ Jesica na chvíli přestala myslet na práci, protože si uvědomila, že by najednou byla bez Brocka, kterého chtěla opustit ze všeho nejméně.

„Ehm, teď myslíš doufám na mě,“ zjišťoval Brock. Dotaz Jesicu probral z uvažování. „No ano, jak jsi na to přišel? Copak máš i tajnou schopnost telepatie?“ Zjišťovala Jesica. „Máš na sobě čidla, zapomněla jsi? Hlásí mi to výkyvy v části mozku, kde se zpracovávají emoce jako je… láska,“ muž se otočil v sedačce, Jesica se červenala. „Aspoň víme, že to funguje, ale nic nám to nepřineslo,“ snažila se zamluvit situaci. „No, tak aby ti to nebylo líto, tak mi zrovna pracuje stejně ta mozková část, jakou jsme teď probírali, ale u tebe jsem našel ještě něco. Pravděpodobně máme i možná vadné přístroje. To, že ti pracují ještě další části mozku, které normálním lidem pracují v minimální míře, to by ještě byl posun vpřed a chápal bych to, ale to, že jsi podle počítače spotřebovala tolik energie, jako je denní produkce jednoho bloku terranské jaderné elektrárny, to už je trochu podivné.“

„No tak to divné je…“ Jes se zamyslela. „A co když to divné není? Teď jsem si vzpomněla, na co jsem myslela. Poprvé jsem myslela na únik z této soustavy a přenesla jsem se přímo k Nekrisovi. Podruhé jsem přemýšlela o tom, co se stalo, usnula a myslela jsem na to, jak jsem byla tady a vybuchla supernova. Teď jsem myslela na přesun a na tebe, tak jsem zůstala tady. To cestování musí brát spoustu energie a možná nějakým způsobem jsem schopna energii nasát a spotřebovat. Jen v tomto okamžiku to vyšumělo, protože jsem se chtěla přesunout o nulovou vzdálenost.“ „To zní zajímavě, pokud je tvá teorie správná, tak jsi ale musela vysát energii z těch těles vně lodi, která jsou hodně nabitá. Nezaznamenal jsem žádný energetický úbytek na našem generátoru. Zapnu ještě měření okolních těles. Teď zkus myslet třeba na Nekrise, jestli se něco stane. Jesica Warden poslechla.

Padla na podlahu přímo za Nekrise a androida druhé generace Q87-X25. Pociťovala únavu jako nikdy v životě. Byla ráda, že je při vědomí, snažila se dvojici, která ji zjevně nezaregistrovala, oslovit, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. „Úhybný manévr, Nekrisi, vyhni se tomu nekromorphu,“ radil robot. „Vím, co mám dělat, nejsem v bitvě poprvé,“ snažil se soustředit nekronský pilot. „Pozor, Yabachův nekromancer sto kilometrů před námi, doufám, že tě nemusím upozorňovat, že když do něj narazíme, tak z lodi nezůstane nic, dokonce ani na náhradní díly,“ Q87-X25 měl neobyčejně dokonalou schopnost předvídat následky střetu jednoho orbitalu s bitevníkem. „QXi, ty plechovko šrotu, běž raději překontrolovat generátor pro hyperpohon, ať jsme odtud co nejdříve pryč,“ robotova schopnost nekronovi zjevně tolik neimponovala.

„Dobrá, dobrá, je vidět, že neumíš ocenit výborné matematické výpočty,“ android se otočil a spatřil ležící dívku. Zarazil se. „Jsem zjevně infikován nějakým virem, protože mé kamery a další senzory mi říkají, že se nám tu válí Jesica na podlaze.“ Nekris na ta slova přelil svůj obličej do doposud zadní části hlavy. Jenom zíral. Pak přišel náraz. Když se nekron nesoustředil na pilotování, zavadil o jinou loď. Naštěstí pro nekrisův orbital pouze zavadil a nesrazil se přímo. Ale i takové zaškobrtnutí způsobilo utržení jedné části železa, které spadlo a probodlo Jesice břicho. Zalapala po dechu a upadla do bezvědomí.

„Snaž se jí pomoci, já nás dostanu odtud,“ zakřičel Nekris svým hlubokým nekronským hlasem. Robot hned začal poskytovat Jesice první pomoc. Nekris se po pár manévrech dostal na okraj bitevního pole a přešel na nadsvětelnou rychlost.

„Je to s ní vážné, najdi nejbližší planetu, musíme přistát a najít doktora,“ oznámil robot. „Asi je naše poškození vážnější, než jsem myslel. Musíme najít nějakou planetu i kvůli nám. Ztratili jsme devadesát procent energie. Nyní už neztrácíme, ale ten zbytek nám dlouho nevydrží. Jak moc vážné to s ní je? A kde se tu vůbec vzala?“ Kladl Nekris otázky. „Kde se tu vzala, to nevím, ale zranění má vážná. Nemáš tu regenerační přípravky pro terrany, divím se, že ještě žije, ztratila mnoho krve, ale už jsem jí to přiškrtil, snad vydrží,“ doufal android.

OZVĚNY NEZNÁMA - X. PRAŠTĚNÝ WHOA

„Už se probírá, síly brzo nasbírá, silná je to žena, těžko by byla přemožena,“ Jesica Warden se probouzela. Slyšela hlas nějakého starce. Otevřela oči a spatřila drobného stařičkého whou, jak se na ní usmívá. Byla v nějaké malé chýši, ležela na posteli, která se mohla kdykoliv rozpadnout. Uvědomila si, že asi neskončila na nějaké bohatstvím oplývající planetě.

„V mé skromné chýši vítej a chvíli se nikam nechystej, ač již jsi probuzená, ještě nejsi uzdravená,“ veršoval dál whoa. „Kdo jste?“ Zajímalo Jes. „Ach, málem bych zapomněl, své jméno bych uvést měl, mé slušné chování je asi pryč, jsem Whe’Allesar – ranhojič,“ představil se podivným způsobem stařec. „Co se stalo?“ Poslední, co si Jesica pamatovala bylo, jak seděla s Brockem Zarwasem v lodi a snažila se přesunout do jiného světa. „Dvě osoby tě přinesly, nekrona a robota mám na mysli, oni jistě mnohem více než já ví, můj synovec jim o tvém probuzení hned poví,“ starec se otočil, vyšel do dveří a někomu za nimi, koho Jesica nemohla vidět, řekl. „Whoritzi, synovče můj, ve vaření nepokračuj, dojdi pro naše hosty vzácné, hrdiny vesmíru nebojácné.“ Jesica nevěděla, jestli se jí nezdá nějaký šílený sen, ale při zmínce o robotovi a nekronovi si vybavila události po přesunu. Rukou si sáhla na břicho, ale bylo obvázané. „Máte tu nějaké přístroje, abych viděla vážnost svého poranění?“ „Když tě přinesli k mému domu, měla jsi poranění síly hromu, mnozí by dávno mrtvi byli, takovou událost by nepřežili. Ty však něco zvláštního v sobě máš, zraněním těžko podléháš, tvá vůle žít silná je, ne každý tak moc bojuje,“ veršoval whoa. „Ano, byla jsem zraněná, vyléčil jste mě nějakým regeneračním přípravkem a musel jste být vybaven zdravotnickou technologií, mohu prosím dostat přístroj, abych se sama podívala?“ „To je mi tedy líto, chudá planeta je tato, podobné přístroje tu nenajdeš, pouze přírodou si pomůžeš,“ řekl whoa smutně. Bylo mu jistě líto, že nemohl vyhovět dívce. „To mi chcete říci, že jste mě vyléčil pomocí bylinek?“ Něčemu podobnému se Jesice nechtělo věřit. „Příroda je mocnější než stroje, stačí mít dobré vědomostí zdroje,“ vysvětloval ranhojič. Vtom vstoupili Nekris s QXem. „Výborně, mysleli jsme, že to nezvládneš,“ pronesl hlubokým nekronským hlasem Nekris. „Děkuji za důvěru, co se stalo na lodi?“ Ptala se Jesica. Starý whoa se zatím usmál a odešel ven. Nekris začal s vysvětlováním.

„No začneme tím, že naposledy jsme tě viděli před seminářem na Yabachově planetě. Ke konci semináře však vypadla elektřina téměř po celé planetě. Vše nasvědčovalo tomu, že byl proveden útok pomocí zbraně Poseidon. Ačkoliv neměl Yabach žádné důkazy, předpokládal, že za útokem stojí Black Adder, který s ním soupeřil o přízeň Strážců. Zajal několik Adderových vědců, což se zase nelíbilo druhému nekronovi. Počkal, až bude mít Yabach armádu na hlídce na nějaké vzdálené anomální planetě a udělal přepad planety. Všichni inteligentní návštěvníci si rychle sbalili a snažili se vypadnout co nejdále od zuřící bitvy. Tak jako my, vtom ses objevila ty a já… Ehm… No, přestal jsem se na okamžik koncentrovat a měli jsme drobnou kolizi, při které jsi utrpěla nějaký ten škrábanec.“ Nekris se pokusil o úsměv. „Vy nekroni máte zajímavou představu o škrábancích,“ ujal se slova robot. „Při střetu jsme přišli nějakým způsobem o hodně energie, tak jsme byli nuceni přistát zde a najít někoho, kdo tě vyléčí. Všichni nám doporučovali whou, kterého jsi již viděla. Je to možná podivín, ale řemeslu rozumí, když tě mé zrakové senzory snímají živou a zdravou.“ Jes se usmála. Pak pověděla svým přátelům vše, co se událo od jejich posledního shledání. O všem, na co přišli s Corfem, o vykázaném Strážci, který za tím vším zřejmě stojí, a i tom, jak se jí podařilo cestovat mezi světy pomoci své vůle. Podobně senzační novinky už Nekrise a QXe ani nepřekvapovaly. Zato jiný pozorovatel hltal každé dívčino slovo a byl přímo nadšen.

„Ach, šmírákem neučil jsem tě být, slušně a vychovaně ty máš žít, moji hosté, omluvte, prosím, mého Whoritze, jistě ho to mrzí velice,“ vešel zpět do chýše stařec a za jednu z šesti rukou táhl mladého whou. „Omluvám se, strýčku, jen jsem chtěl slyšet ten úžasný příběh,“ mladý whoa sklopil zrak, aby se nemusel dívat na nahněvanou tvář svého strýce. „Ještě jednou ho, prosím, omluvte, na jídlo se teď připravte, můj synovec snad váš hněv zmenší, až ochutnáte jím uvařenou kaši,“ whoa podal Jesice talíř s kaší. „Já se nezlobím, jsem vděčná za to, co jste pro nás udělali. Asi bych bez vás zemřela. Naopak, řekněte, čím bych se vám mohla odvděčit?“ Mladý whoa začal hned nadšeně poskakovat. „Vezměte mě s sebou, prosím, prosím, prosím,“ škemral whoa. „Mládě jsi nerozvážné, rozhoduješ se lehkovážně, místo whoy není galaxií brázdit, ale své bližní chránit,“ zamítal Whoritzův návrh starec. „Proč myslíte? Strážci dají příležitost každému, stačí jen chtít,“ namítla Jesica. „Strážci? Mocná to rasa… A přeci… Některým nervy drásá,“ veršoval Whe’Allesar. Jeho verše neměly logiku. „Komu by Strážci vadili? Osobně znám Cola a je to jedna z nejmoudřejších bytostí, které znám,“ podotkl robot. „Příliš mlád jsi na to, aby ses se mnou přel, nemůže ti být přes sto, a mně několik tisíc let je pro tebe bohužel, Strážci mnohá tajemství mají, ostatním rasám o nich neříkají, iluzi, že jsou ti správní, vytvořili a jiné rasy… zneužili,“ teď už Jesica měla jasno, že whoa je sice výborný léčitel, ale je trochu blázen. „Ach ano, jistě, Whoritz by se nám ale hodil do party, umí výborně vařit.a whoové jsou dobří společníci, potřebujeme někoho veselého,“ Jesice padl malý whoa do oka. Přirostl jí k srdci tak moc, že v něm skoro spatřila mladšího bratra, kterého nikdy neměla. „Inu dobrá, jak chcete tedy, týden ale zůstanete ještě tady, sice se rychle uzdravuješ, ale i tak se do formy dřív nedostaneš,“ domluvil starý whoa.

Týden zůstali na planetě whoů. Zasvětili svého nového společníka do jejich práce. Po nějaké době se dostali k údajům získaných na semináři a QX vyhodnotil některá data jako zajímavá a začal je analyzovat. Uvedl, že to potrvá asi dny a běh analýzy si odložil do paměti. Po týdnu se rozloučili s Whe’Allesarem a vyrazili na Centrum hledat vědce Corfa, který by jim mohl pomoci.

Dorazili k terminálu Centrální databáze Strážců, kde jsou uloženy téměř všechny základní informace o osobách, jako byl Corf. Nemohl získat tak dokonalé vzdělání, jaké měl, aniž by nenavštěvoval nějakou universitu. A každý student patří do skupiny, která je již v Centrální databázi. Překvapivé však bylo, že Corf tam nebyl. Vyrazili proto hned za někým ze Strážců. Dorfein byl pryč, tak navštívili samotného Cola.

„Jesico, vítej, všichni čtyři vítejte, koukám, že se vaše skupina rozrostla,“ usmál se Cole. „Ani nevíš, jak jsem rád, že vás vidím živé a zdravé. Máš nějaké novinky?“ Jesica mu převyprávěla vše, co se událo. Cole jen nevěřícně koukal. „Zajímavé,“ pronesl klidně po chvíli, „pojďte se mnou, uvidíme, co nám na to všechno řekne… náš vyhnanec.“ Po odmlce nechtěl Cole stále říkat jeho jméno.

„Našli jste ho?“ Zeptal se Nekris. „Ano, našel ho nakonec Kamelot na jednom meteoroidu daleko za vnější hranicí. Právě ho přivedli,“ potvrdil Cole. Přesunuli se do zeleného kruhového sálu. Uprostřed byl žlutý kruh ve kterém byla židle. Seděl na ní na pohled mladý Strážce. „Sám Cole se přišel podívat? Čemu vděčím za tu pozornost?“ Ptala se osoba. „Je důležité, abys nám teď řekl pravdu. Cos udělal s tou hvězdou, že tohle všechno vypuklo?“ Ptal se Cole. „Nevím, o čem to mluvíš, a i kdybych to věděl, tak bych ti to neřekl,“ odvětil Strážce. „Nikdo jiný nemohl naše technologie zneužít, nedělej si to těžší, než to máš. Naše kontroly jsou neomylné.“ Cole se snažil druhého Strážce přesvědčit, aby spolupracoval, ale bezvýsledně. Osoba uprostřed místnosti vstala a došla k okraji žlutého kruhu. „Vedeš tuhle galaxii od desíti k pěti. Já nic o tvých problémech nevím, ale těší mě, že sis na mě vzpomněl.“ „Koukám, že s tebou ztrácím čas, třeba tě Arbitar přesvědčí,“ pronesl Cole. Pak s Jesicou a jejími společníky odešli a nechali vězně o samotě.

„Kdo je Arbitar, pane Cole?“ Optal se zvědavě Whoritz. „Arbitar je jeden z nejmoudřejších Strážců. Má nejdokonalejší telepatické schopnosti a ještě se nestalo, že by před ním někdo něco utajil,“ vysvětloval Cole. „A co tedy budeme dělat?“ Chtěla vědět Jesica. „Teď by prioritou mělo být zjistit, jak přesně cestuješ mezi světy. Myslím, že spolupráce s tvými kolegy je dobrá. Vraťte se tedy do alfasystému a pokračujte ve výzkumech. My zkusíme přimět našeho hosta ke spolupráci,“ dořekl Cole. „Pane, co když ale není zodpovědný za to, co se stalo?“ Spekulovala Jes. „To je možné, ale málo pravděpodobné,“ vyvrátil Cole. „Nyní leťte, čas už nemusí být náš přítel.“

Čtveřice vyrazila. Whoritz se po cestě postaral o zábavu, měl doopravdy talent na bavení lidí. Jak by řekl terran – žabička k pohledání. Po příletu do soustavy začali získávat potřebná data. Jesica si nasadila senzory a začalo měření. Nyní věděla, nač se má soustředit. Myslela na Brocka, jak je zase u něj. Vtom se ozval robot. „Dešifroval jsem data, tomu neuvěříte, to musíme hned prověřit, máme tu…“ Zbytek Jes už neslyšela. Celá propocená a unavená seděla na své sedačce v intoxikátoru. Před ní byl Brock a prováděl nějaké výpočty.

„B…Brocku?“ Nyní ji došlo, že cestování jí musí brát spoustu energie. Terran ji naštěstí slyšel. „Jes! Jsi zpátky, výborně, mám tu zajímavá data, ale vyprávěj… Počkej, jsi nějaká unavená. Nemluv, zaletíme na mateřskou loď. Vládce Gregy nám poskytnul loď s nejmodernějším vybavením. A řekl bych, že pirátů se obávat nemusíme.“ Brock se pousmál a vyletěl k mateřské lodi. Jesice se naskytl pohled na něco, co ještě neviděla. Desetitisíce obrovských lodí hlídalo soustavu. „Jsou tu desetitisíce atlasů jen kvůli nám. Vydrž ještě chvíli, už tam budeme.“

Jesica upadala pomalu do bezvědomí, poslední, co si pamatovala než usnula, bylo, jak ji Brock bere do náručí a někam odnáší.

OZVĚNY NEZNÁMA - XI. OZVĚNY NEZNÁMA

Jesica Warden se probrala v nádherném pokoji. Brock Zarwas jí zrovna přinášel snídani. „Odpočatá?“ Ptal se muž. „Ano, snad, při tom přenosu se vždy strašně vysílím, nevíš, čím to může být? Nezjistil jsi něco, když jsem zmizela?“ Jesica byla hned odhodlaná k bádání. Brock se pousmál. „Hned hrr do práce? No ano, zjistil jsem, že jsi při svém přesunu vstřebala z vnějšku lodi ohromnou masu energie. Nevím, jak to děláš, ale přístroje snad nelžou.“ „Ach ne, to jsem způsobila já!“ „Co jsi způsobila ty?“ „V druhé realitě, když jsem se přesunula sem, tak jsem zřejmě nasála energii z elektráren na planetě a ostatní si mysleli, že to byl útok, způsobila jsem válečný konflikt,“ naříkala Jesica. V tu chvíli si uvědomila, že je o hodně jiná než ostatní a že může i škodit. Doposud to brala jako dobrou dovednost, teď v sobě samé spatřila zrůdu. A nejvíce se obávala toho, že v ní zrůdu spatřil Brock, muž, kterého milovala. Ten ale snad vycítil dívčiny obavy. „Neobviňuj se, být na tvém místě někdo jiný, také by se to stalo. Navíc ty jsi nevydala rozhodnutí k útoku, ale někdo jiný. Povyprávěj mi, co se dělo v druhé realitě,“ uklidnil Brock dívku a pobídl ji k vypravování. Jesica mu vše převyprávěla. Byla šťastná.

„Zajímavé, ten starý whoa by mohl být dobrý klaun, že?“ Snažil se zavtipkovat Brock. „Ano, to ano,“ přitakala dívka a usmála se. „Ale co je zajímavé, tak podle toho, co vím, oprav mne, pokud se mýlím, tak jsi byla ohromně vyčerpaná, jen když ses přesouvala vědomě. Když to bylo mimoděk, tak jsi ani nepostřehla, že ses přesunula,“ nadhodil Brock téma k zamyšlení. „No, když nad tím tak přemýšlím, tak máš pravdu, co to ale může znamenat?“ „Že své přesouvání můžeš ještě zdokonalit,“ vysvětlil Brock. „Ano, ale jak? Prohlédnu si naměřená data…“ Jesica se odmlčela, vzpomněla si na to, že než se přesunula, Brock započal analýzu neznámých dat, která se mohla podobat datům, se kterým pracoval android Q87-X25 v druhé realitě. Hned to připomněla terranovi. „Ano, mám výsledky, ale nevěděl jsem, co chceš slyšet dříve…,“ snažil se vysvětlit Brock, Jesica ho však přerušila. „Tak povídej, co to je? Co jsi zjistil?“ Snažila se Jesica nadšeně získat informace. „Dobrá, když mě necháš, tak začnu… Tak, výborně. Z horizontu událostí vede stopa a to pravděpodobně stopa po lodi.“ „To nedává smysl, jakmile něco překročí horizont událostí, začne se to nekontrolovatelně blížit do jádra a už se to nemůže vrátit,“ namítla Jesica. „Také jsem si to myslel, ale pak jsem si vzpomněl na tvůj sen, jak jsi nám o něm vyprávěla. Jak se ti zdálo o tom, co se dělo s černou dírou? Jak z horizontu událostí vylétají ty nebezpečné objekty?“ „Co tím naznačuješ? Že se to snad tak skutečně stalo?“ „Ano, přesně to chci říci. Jak jinak by se sem ty předměty dostaly?“ Trval na svém Brock. „Je to anomálie, ty se chovají nepředvídatelně, a co ten zbytek snu? To je také pravda? Výbuchy supernov před miliardami let? To bych věděla jak?“ Jesice se tato teorie nezdála být příliš reálná.

„Stále to nechápeš? Jelikož jsi byla výbuchu velmi blízko, tak se do tvého mozku mohla nějakým způsobem otisknout celá historie vesmíru a hlavně to, co souvisí s černou dírou. Všechny ty černé díry, jak jsme zjistili, fungují jako prostředek k vyrovnávání rovnováhy mezi dvěma světy, podotýkám mezi dvěma, o kterých víme. Všechny časem zaniknou, jen jedna přetrvává. Otázkou je proč. Není to tím, že nás nemusí spojovat výhradně s jiným světem, ale i s jiným…“ Brock nedopověděl. „Časem?“ Doplnila muže Jesica. „Ale to je příliš málo důkazů…“ „Ještě máme jeden důkaz. Podezřelým byl Strážce, ale ten vinu popřel, co když má pravdu? Co když je skutečně nevinný a Galaktická správa se mýlí? Máme totiž poslední střípek do mozaiky, víš který?“

„Artefakty? Quentiny, intoxikátory a mimikry nejsou původem technologie Strážců. Vynalezla je nějaká civilizace mnohem starší.“ „Přesně. Podle toho, co víme, je dost možné, že ve vesmíru nastala katastrofa, která tu civilizaci zničila. To mohl být ten hromadný výbuch supernov, co jsi viděla ve snu. Nějakým způsobem se dostala část vesmíru do nějakého podprostoru, ale nyní již víme, že se vesmír snaží sám sebe vrátit do rovnováhy. A to se z nějakého důvodu vrátil v okamžiku, kdy jsi prováděla měření nové hvězdy.“ „Teď ti připadá vesmír rovnovážný?“ Nevěřila stále Jes. „To je to, pod čím si představuješ rovnováhu. Teď, když uděláš průnik obou realit, tak bych se i vsadil, že nebude chybět nic. Kdežto předtím chyběla nějaká část.“ „To je pořád ale jen spekulace, nezlob se, ale tohle mi připadá jako blbost, neber si to osobně,“ odmítla Jesica teorii.

„Neslyšela jsi, co jsem říkal na začátku? Našel jsem stopu po lodi…“ „Stopy po lodi bývají často pleteny s kometami.“ „Zajímavé, že ta kometa po opuštění systému černé díry kličkovala a přistála na nedalekém meteoroidu.“ Na to Jesica hledala těžko protiargument. „Celé to, co se kolem děje, je jako ozvěna, ozvěna něčeho z minulosti, ozvěna něčeho neznámého.“ „To je jednoduché vyrážíme na ten meteoroid se podívat, pořád tomu moc nevěřím,“ teď už ale mluvila Jes trochu váhavě. Během rozhovoru se stihla nasnídat i převléci. Dorazili do své lodi.

„Nevezmeme si na pomoc Gregyho flotilu? Může to být nebezpečné,“ navrhl Brock. „Ne, tohle je loď s dobrým maskováním, musíme být nenápadní, aby nás nespatřili. Podle mě to můžou být nějací vědci, kterým se vymkl pokus z rukou. Zjistíme, kdo to je,“ odmítla návrh Jesica. Pomalu se přiblížili k meteoritu. Obletěli ho, ale nenašli nic zajímavého, pak si Jes všimla kráteru a pomalu do něj zamířila. Když prolétla okrajem, senzory zahlásily něco podivného.

„To je divné, je tu atmosféra, přistaneme někde poblíž a přesvědčíme se,“ řekla Jesica. Přistáli na nějaké římse a vystoupili. Byla tam dýchatelná atmosféra. Vedle nich byla jeskyně, které si zprvu nevšimli. Jesica udělala test. „Vede hluboko, prozkoumáme ji,“ Jesica byla stále nadšená, že tomu všemu přijde na kloub. „Jes, chtěl bych ti něco říci, než půjdeme dovnitř,“ řekl Brock. „To počká, Brocku, řekneš mi to potom,“ odpověděla Jes a vešla dovnitř, Brock chvíli váhal a následoval ji. Jeskyně se táhla hluboko, ale po několik hodinách uslyšeli hlasy. Opatrně se přiblížili a schovali se za kámen. Vykoukli a spatřili sedm podivných bytostí, jak sedí na stoličkách v půlkruhu. Proti nim bylo dalších sedm mechanických stoliček v půlkruhu a na nich seděly hologramy bytostí stejné rasy. Uprostřed byl nějaký přístroj. Dvojici došlo, že se jedná o nějakou formu komunikátoru.

„Pojďme pryč,“ pošeptal Brock Jesice. „Ne, nerozumím jim, co říkají, o něčem se baví, zapnu si universální překladač v komlinku,“ zamítla Jesica návrh. Po chvíli slyšeli rozhovor… „Budeme nějak muset zakročit,“ řekla jedna osoba. „Ano, asi budeme, říkají si Strážci, budou určitě prvním cílem,“ řekla druhá osoba. „V naší i vaší realitě sídlí na planetě Centrum a vládne jim Cole,“ řekl jeden z hologramů. Jesice došlo, že spolu komunikují z jedné reality do druhé. „Ano, také by nebylo na škodu, kdyby zmizely ty hlídkující lodě u této černé díry. Podle propočtů už nebudou další vedlejší anomálie a zůstane jen tato. Komunikace bude složitější,“ řekla první postava. „Jistě, vystupovat z lodí a najít vhodné podmínky pro přenos signálu je nepraktické. Ještě že jsme mohli upravit ten asteroid pro naše účely,“ řekl jiný hologram.

„Myslím, že už jsme slyšeli dost, pojďme,“ řekl Brock. „Dobrá jdeme,“ špitla Jes a dvojice vyrazila zpět. Když byli v půli cesty, Jes si vzpomněla, že s ní chtěl Brock mluvit. „Cos mi to chtěl předtím, než jsme šli do jeskyně?“ Po otázce se muž zastavil, chvíli rozmýšlel. Přistoupil k Jesice. „Chtěl jsem ti říct, že tě miluji“ objal Jesicu a dlouze se políbili. „Také tě miluji, Brocku, teď pojďme rychle říci Colovi novinky.“ Po chvíli dorazili ke své lodi, vyletěli z kráteru a Jesica ihned aktivovala komlink.

„Co se děje, Jesico, nějaké novinky?“ Ozval se Colův hlas. „Ano, pane, máme dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou,“ odpověděla Jes. „Tak spusť,“ vyzval Cole. „Ta dobrá je, že víme, kdo za tím vším stojí,“ odpověděla Jesica. „Výborně, tak spusť,“ řekl nadšeně Cole. „To je ta špatná zpráva, že bohužel víme, kdo za tím stojí,“ odpověděla Jesica.

TO BE CONTINUED…